Máme v Praze biskupa?

Být biskupem s sebou nenese pouze práva, ale naopak především povinnosti a úkoly. Prvotním je být připraven na tuto službu, protože není-li kandidát připraven, potom Boží blahodať nepůsobí jako světlo, nýbrž jako oheň. Oprávněnou by se asi zdála námitka, že nelze být připraven nikdy. A mohli bychom samozřejmě říci, že „biskupská nemoc“ postihuje každého, ale nebyla by to pravda. Známe totiž nepřeberné množství případů, kdy se biskupem stal člověk, který byl připraven a potom jeho působení bylo od počátku požehnané a nemusíme se bát i říci svaté. Pokud se ovšem někdo přizná, že zamlčel důležité věci, aby se stal mnichem, byl zvolen, anebo dokonce lhal, nemůže to dopadnout jinak, než patologii, a to především duchovní, sociální a nejen tou. Místo biskupa zůstane jenom statutár, kterého přes gorily z ochranky lze jen stěží zahlédnout, a která brání komukoliv se s ním v soukromí setkat a promluvit si. Pravoslavný biskup je totiž duchovní otec eparchie, což se projevuje i jeho přítomností skrze antiminsy na každé liturgii konané v jeho eparchii. On vede jemu svěřené stádo ke spáse a posvěcuje je. Pokud tomu tak není, je asi něco v nepořádku. Pravděpodobně však asi vše.

Z množství věcí, které jsou napsány v kánonech o biskupovi vybereme jen malou ochutnávku:

9. pravidlo antiochijského sněmu

V každé oblasti mají biskupové uznávati biskupa stojícího v čele metropolie, který pečuje o celou oblast, neboť do metropolie přicházejí odevšad všichni, kdož mají záležitosti. Proto bylo usneseno, aby on i ctí byl předním a aby ostatní biskupové bez něho nepodnikali ničeho zvláště důležitého, podle dávno od otců našich přijatého pravidla mimo to, co se vztahuje na eparchii, náležející každému z nich a na sídliště, nacházející se v jejím obvodě. Neboť každý biskup má moc ve své eparchii a nechť spravuje ji s náležitou opatrností, pečuje o celé území, závislé na jeho městě, ať ustanovuje kněží a jáhny a vyřizuje všechny záležitosti s úvahou. Nadto však ať se neosmělí cokoliv činiti bez biskupa metropolie, a taktéž tento bez souhlasu ostatních biskupů.

Ano, biskup má poslouchat metropolitu a jednat uvážlivě!

19. Šestého všeobecného sněmu

Představitelé církví jsou povinni po všechny dny, nejvíce však ve dnech nedělních učiti všechny duchovní a věřící slovům zbožnosti, vybírajíce z božského Písma chápání a vysvětlování pravdy a nepřekračujíce už stanovené hranice a podání bohonosných otců. Bude-li vykládáno slovo Písem, nechť je jinak nevysvětlují, než jak je vyložili světla a učitelé církve ve svých spisech, a tím nechť se spokojí víc, než sestavováním vlastních slov, aby při nedokonalém umění tohoto nevzdálili se od toho, co náleží. Neboť prostřednictvím učení shora řečených otců lidé získávají poznání dobra, jež je hodno následování, a neužitečnosti, jíž se nutno varovati, a napravují svůj život k lepšímu a netrpí neduhem nevědomosti, nýbrž chápajíce učení, nabádají sebe k odklonu od zla obávajíce se hrozících trestů a přispívají ke svému spasení.

Plní si místní biskup své povinnosti? Kdo má oči k vidění, viz!

 6. apoštolské pravidlo

Biskup nebo kněz nebo jáhen nesmí na sebe přebírat světský úřad, jinak budiž zbaven duchovenské hodnosti.

Je slovo „statutár“ církevního původu? Pokud biskup vše koná z titulu svého statutárství, ať jde tam, odkud je toto slovo a tato funkce.

7. apoštolské pravidlo

Bude-li biskup nebo kněz nebo jáhen oslavovati svatý den Paschy před jarní rovnodenností t.j. současně se Židy, budiž zbaven duchovenské hodnosti.

 Abychom nezapomněli ani na vedlejšího biskupa, kteréhož eparchie je „posvěcována“ modlitbami jeho druhů a družek z římskokatolického Focolare viz. http://www.focolare.cz/novemesto/2010NM01.pdf

 38. apoštolské pravidlo

Biskup musí pečovati o všechny církevní záležitosti a tyto spravovati pamětliv toho, že Bůh dozírá na něho. Není však přípustno, aby něco náležejícího Bohu sobě přivlastňoval nebo daroval svým příbuzným. Jsou-li tito chudí, postará se o ně jako o chudé, avšak pod touto záminkou nesmí zanikati majetek církve.

Přestože má biskup nejvyšší plat v celé eparchii, má se mu z církevních peněz kupovat televize? 

4. pravidlo Sedmého všeobecného sněmu

Hlasatel pravdy božský veliký apoštol Pavel, jako nějaké pravidlo stanoví, efezským presbyterům nebo lépe celému duchovenskému stavu s odvahou takto pravil: „Stříbra nebo zlata neb roucha nežádal jsem od žádného. Vše ukázal jsem vám že tak pracujíce, musíme snášeti mdlé a pamatovati na slova Pána Ježíše, neboť on řekl: Blahoslaveněji jest dáti nežli bráti.“ (Skut. 20,33; 20,35) Pročež i my naučeni od něho, nařizujeme: Biskup ať nikterak nezamýšlí z nízkého prospěchářství z příčiny domnělých hříchů vyžadovati zlata nebo stříbra nebo čehokoliv jiného od sobě podřízených biskupů, duchovenstva nebo mnichů. Neboť apoštol praví: „Nespravedliví dědictví království Božího nedosáhnou“. (1.Kor. 6,9) A ještě: „Nemajíť zajisté synové rodičům pokladů shromažďovati, ale rodičové synům.“ (2.Kor. 12,14) Pročež bude-li zpozorováno, že někdo pro vymáhání zlata nebo něčeho jiného nebo pro nějakou svou vášeň zakazuje sloužení a zbavuje úřadu kohokoliv ze svých duchovních nebo zatvírá svatý chrám, aby v něm nebylo Boží služby, takový obraceje na mrtvé předměty svůj nerozum vpravdě necitelný, má býti podroben tomu, čemu podroboval druhé, a obrátí se usilování jeho na hlavu jeho, (Žalm 7,17) jako na porušitele přikázání Božího a apoštolských ustanovení. Neboť přikazuje i Petr, přední apoštol: „Paste stádo Boží, kteréž při vás jest, opatrujíce je ne bezděky, ale dobrovolně, ani ne pro mrzký zisk, ale ochotně, ani jako panujíce nad dědictvím Páně, ale příkladem jsouce stádu. A když se ukáže kníže pastýřů, vezmete tu neuvadlou korunu slávy.“ (1.Petr. 5,2-4).

Pro koliké své vášně oba zmínění zakazují sloužit, překládají, zavírají chrámy? Jděte podle katalogu vášní vypracovaných důstojnými otci a najdete je všechny.