Ženatý mnich

V posledních týdnech jsme prověřovali zásadní informaci, která zněla, že arcibiskup Michal Dandár nebyl nikdy právoplatně a kanonicky rozveden se svou mátuškou a zatajením této skutečnosti uvedl v omyl nejen členy Eparchiální rady, ale i Posvátný synod a celé Eparchiální shromáždění. Uvědomili jsme si, že pokud je tato informace pravdivá, hrozí zcela bezprecedentní a skandální stav, který nemá v dějinách naší autokefální církve obdoby – na stolec pražského arcibiskupa je ustanoven ženatý „mnich“!

Proto jsme se pokusili získat doklady, svědectví a jiné důkazy, které tuto informaci potvrzují nebo naopak zcela vyvrací. A to co jsme zjistili, jen těžko uvěřitelné a šokující!

Dostali jsme doklady z roku 2003-2004 a pokusili jsme se je dát do kontextu jiných církevních událostí a osob té doby.

Dnešní arcibiskup Michal totiž kdysi dávno chtěl kandidovat na vikáře v Prešově, a proto se rozhodl pro postřih na mnicha v Rusku, kde v té době zastupoval naší církev. Učinil tak, jak je patrné z přiložených dokladů, bez vědomí a požehnání svého eparchiálního biskupa (tehdejšího arcibiskupa Kryštofa) a navíc v té době, jak je patrné z přiložených dokumentů, nebyl církevně ani občansky rozveden. To, že se ten postřih udál bez vědomí vladyky Kryštofa v Rusku také není jen náhodná shoda okolností. Ale o tom až někdy jindy.

V Rusku arcibiskup Michal ukázal pravděpodobně tento doklad:

pozehnani_rozvod

Všimněte si, kdo je pod tímto „rozvodem“ podepsán – metropolita Nikolaj, arcibiskup prešovský.

O postřihu se nakonec dozvěděl tehdejší arcibiskup pražský a českých zemí vladyka Kryštof a začal jednat. Vladyka Kryštof pochopitelně nemohl tuto situaci akceptovat. Byl bez jeho požehnání a souhlasu postřihnut v Rusku a navíc nerozveden.

Otec Dandár vladyku Kryštofa obešel a jednal o svém rozvodu přímo s metropolitou Nikolajem (arcibiskupem prešovským) a ten ho bez mrknutí oka rozvedl s účinností od 19.12.2003. Ale takový rozvod byl neplatný a nekanonický… Byl za a) rozveden bez duchovního soudu a za b) vladyka Nikolaj nebyl jeho eparchiálním biskupem. A toto neplatné rozhodnutí vladyka Kryštof neakceptoval a okamžitě si o. Michala předvolal.

dopis28.7.2004

dopis4.8.2004

Následovalo tedy skutečné šetření věci církevního rozvodu. Na něj se ale nynější arcibiskup Michal nedostavil a jeho mátuška zcela kategoricky odmítla rozvod, jak je uvedeno v zápise, který si můžete přečíst níže.

zapis m.Dandarova24.8.2004

Na základě výsledku tohoto šetření odeslal arcibiskup Kryštof na Posvátný synod, do Moskevského patriarchátu a řediteli ÚER a členům eparchiálního duchovního soudu následující dopis.

dopis_vlNikolaj24.8.2004

Rozvod nebyl možný, neboť mu nepředcházel občanský rozvod a duchovní soud ho nemohl rozvést. Protože svou situaci otec Michal nevyřešil, zakázal mu vl. Kryštof v pražské eparchii sloužit. Po složitých jednáních byl potom propuštěn na Slovensko. Otec Michal v pražské eparchii (dokud tu byl arcibiskupem vladyka Kryštof)  už nikdy nesměl sloužit a žádných voleb na biskupa se nemohl na Slovensku kvůli kanonické nezpůsobilosti účastnit. V prešovské eparchii se tak stal mezitím vikářem vladyka Tichon a michalovským biskupem vladyka Juraj. A tak dnešní arcibiskup pražský Michal až do svého důchodu sloužil ve vyhnanství na západě Slovenska. A pak, po odchodu do důchodu, odešel „na dožití“ do Německa, kde se staral o zcela bezvýznamnou farnost ruské církve.

A pak, po abdikaci vladyky Kryštofa, se po mnoha letech najednou vrátil do „hry“. Jakou měl asi po tom všem motivaci, ví jen Pán Bůh. Možná čekal že v Synodu už nebude nikdo, kdo by si jeho problém pamatoval a bude moci předložit falešný a neplatný „rozvod“.

Každopádně během své cesty na arcibiskupský stolec uvedl v omyl členy Eparchiální rady, Posvátný synod a nakonec i pražské Eparchiální shromáždění. Byl mnohokrát dotazován, zda jeho kandidatuře a případnému zvolení nestojí žádná kanonická či jiná překážka (lidé se obávali o stav jeho zdraví, jiní se dotazovali na jeho anabázi s StB a jiní se ptali i na toto). Ve všech případech byli dotazovatelé vždy ujištěni, že je vše v pořádku a nemají se ničeho bát. Dnes to ale vypadá tak, že se bát musíme… Ve světle těchto starých i nových událostí pak nejsou ničím překvapivým ani jeho plané sliby a současné nekanonické a protiústavní kroky.

Co se s tím dá dělat? Rozhodně nemůže trvat stav, kdy nejvyšší představitel pravoslavné církve v českých zemích čelí takovému obvinění – z pohledu kanonického a církevního práva je to něco naprosto neuvěřitelného. Ten samý člověk, který pravoslavnými kánony a pravoslavnou tradicí mává jako šavlí a na nic jiného nehledí.

Očekáváme, že se k tomuto vážnému obvinění arcibiskup Michal vyjádří a předloží nezvratné důkazy o tom, že je církevně rozveden se svou mátuškou a že neexistují žádné kanonické překážky, které brání jakémukoliv člověku státi se mnichem, resp. biskupem pravoslavné církve.

Pokud tak neučiní, vyzýváme Posvátný synod a našeho metropolitu Rastislava, aby bez prodlení svolal církevní sněm, který tuto situaci musí jednou provždy vyřešit. Protože není v žádném případě možné, aby seděl na arcibiskupském stolci člověk, který nesplňuje ani elementární kanonické předpoklady býti biskupem pravoslavné církve. O to víc dává smysl poslední cařihradský dopis (který zveřejníme s komentářem v následujících dnech), ve kterém Ekumenicky patriarchát neuznává (a nikdy ani neuzná) chirotonii arcibiskupa Michala, kterého tituluje pouze jako jeromonacha.

Modlete se za naší církev, aby nám Bůh neustále pomáhal.

Bůh vám žehnej!

Vážná situace v ústředí PPE

Na včerejším jednání Eparchiální rady Pražské pravoslavné eparchie (v Praze, dne 1.9.2015) arcibiskup Michal odmítl anulovat své neústavní kroky, kterými svévolně dosadil a sesadil několik duchovních správců (např. sesadil o. Doroteje z Olšan), ačkoli Ústava církve i její Základní dokument, registrovaný na Ministerstvu kultury ČR, svěřují toto právo do kompetence Božího lidu, představovaného buď samotnou církevní obcí nebo eparchiální radou. A právě tak neústavně se biskup pokusil sesadit ředitel Úřadu eparchiální rady prot. Davida Dudáše. Vydal zmatečné rozhodnutí o jeho odvolání, ačkoli volbu a odvolání ředitele ÚER svěřuje Ústava do pravomoci Eparchiální rady (viz. článek 15 naší Ústavy). Arcibiskup se opakovaně vyjadřoval ve smyslu, že on je arcibiskup a statutář církve a může všechno.

Nemůže. Je tu totiž stále platná ústava, základní dokument, kánony a Evangelium. Jeho prohlášení, které se odkazuje na tzv. prováděcí předpisy, je jedním slovem šokující, protože zcela ignoruje existenci jednotlivých ustanovení Ústavy, kterou až poté tyto prováděcí předpisy napomáhají realizovat. Tyto neústavní a nezákonné kroky jsou proto od počátku neplatné a žádný člen církve se jimi nemusí, či spíše nesmí řídit!

To vše je tak jen další z útoků na církevní Ústavu i na základní tradice naší církve. Cílem není nic jiného než ovládnutí peněžních toků a odříznutí věřících od jakéhokoli vlivu na hospodaření s finančními prostředky církve a kontroly nad jejich užíváním.

Protože si arcibiskup Michal počíná zcela neústavně, nekanonicky a dokonce nekřesťansky, rozhodla se navíc eparchiální rada jako nejvyšší výkonný orgán Pražské pravoslavné eparchie vznést v souladu s Ústavou na arcibiskupa pražského Michala stížnost k Posvátnému synodu, jehož předsedou je metropolita Rostislav.

Je na čase, aby se všichni, komu není lhostejný osud naší církve, postavili proti pokračující snaze rozchvátit nejen církevní majetek, ale i samo dědictví sv. Gorazda a celou naši autentickou církevní tradici.

Jednotlivé naskenované dokumenty:

Originální prohlášení arcibiskupa Michala

Vyjádření nedůvěry Eparchiální radě

Stížnost Eparchiální rady k Posvátnému synodu

Odvolání ekonomky ÚER

V pondělí 31. srpna 2015 vydal arcibiskup pražský a českých zemí Michal nařízení, jímž ruší pracovní pozici ekonomky Úřadu eparchiální rady. Tento krok zdůvodňuje finančními úsporami. Ekonomické a účetní záležitosti bude nadále spravovat společnost Vendax s. r. o. (základní jmění ve výši 100 000,- Kč).

Co tento krok znamená?

V první řadě bude propuštěna dosavadní dlouholetá ekonomka ÚER Věra Pavlíková. K dnešnímu dni (31. 8. 2015) jí byla navržena dohoda o ukončení pracovního poměru včetně data, do kdy by měla předat agendu.

Za druhé by měla nadále jakékoli účetní záležitosti Pražské pravoslavné eparchie spravovat společnost Vendax s.r.o. , jejímiž jednateli jsou manželé Anna a Zdeněk Vaněčkovi. Ano, jsou to titíž Vaněčkovi, kteří figurují v událostech posledních dvou let. Anna Vaněčková je členkou Eparchiální rady Pražské eparchie. Spolu se svým manželem jsou dlouhodobými oddanými stoupenci olomoucko-brněnského arcibiskupa Simeona.

Jak se zdá, mohlo by se v tomto případě jednat o pokus arcibiskupa Michala, či přesněji řečeno lidí z jeho okolí, získat naprostou kontrolu nad finančními záležitostmi Pražské pravoslavné eparchie, případně dokonce celé Pravoslavné církve v českých zemích. To znamená i kontrolu nad finančními náhradami od státu, které se mají v úhrnu vyšplhat až na jednu miliardu.

Dnešním krokem byl totiž od jakéhokoli přehledu o finančním hospodaření církve zbaven jak Úřad Eparchiální rady v čele s ředitelem, tak i samotná Eparchiální rada a dokonce i Kontrolní a revizní komise. Je těžké si představit, jak bude společnost Vendax s.r.o zpřístupňovat své účetnictví Eparchiální radě nebo Kontrolní a revizní komisi.

To znamená, že veškeré finanční toky nyní teoreticky může ovládat arcibiskup pražský, prakticky ovšem lidé z jeho okolí. Kdo však nad nimi naprosto ztrácí kontrolu, jsou volené orgány církve, zastupující Boží lid. Arcibiskup může s těmito penězi nakládat naprosto neprůhledně a podle své libovůle, či spíše podle libovůle některých lidí. To ostatně bylo asi smyslem celé této akce, jak to už před dvěma týdny sděloval kde komu na potkání bývalý opatrovník církve, pan Mgr. Petr Pytlík (Chcete mlčenlivého advokáta? Tak tohoto nedoporučujeme!), který udržuje s okruhem lidí kolem arcibiskupa Michala nadále blízké vztahy.

A vzhledem k tomu, že v okolí arcibiskupa Michala se pohybují i lidé, kteří jsou buď přímo zaměstnanci současného vedení olomoucko-brněnské eparchie, jako je např. o. Ján Novák či pan Ondřej Chrást, a také již zmínění manželé Vaněčkovi, že tento pokus o převzetí kontroly nad penězi se děje v dorozumění se skupinou arcibiskupa Simeona a uprchlého suspendovaného kněze Igora Slaninky. Takže celá akce nabývá jasnějších obrysů a dává tušit, že od ní nelze čekat nic dobrého.

Takže se JIM to povedlo. Mají peníze a můžou s nimi dělat, co chtějí. Boží lid a jeho volení zástupci však nesmí vědět co. Jak někde na východě – modli se, plať, a biskup všechno rozhodne a všechno může. Boží lid je jen stafáž.

Naštěstí naše církevní Ústava, psaná v demokratickém duchu sv. novomučedníka Gorazda, dává Božímu lidu dost velká práva při řízení církve. V první řadě se modleme, aby Eparchiální rada, která se má sejít již 1. září, vnesla do celé věci jasno a zjednala pořádek jako výkonný orgán eparchiálního shromáždění. A nepomůže-li ani to, je zde ještě Posvátný synod v čele s metropolitou, který se může podle Ústavy zabývat stížnostmi na biskupa.

Nebojme se, protože když budeme mlčet teď, přijdou si pro nás – tak jako na Olšany, Na Slupi, do Chomutova… Teď je čas jednat.

Svatý Gorazde, ochraňuj svoji církev!