Cařihradský dopis

Jak jsme dříve slíbili, zveřejňujeme dopis z Ekumenického patriarchátu, který dostaly všechny místní církve, včetně té naší, s komentářem, který pro přehlednost vkládáme přímo do citovaného textu.

Prot. No. 836

Na hlavní sekretariát nejsvětější Pravoslavné autokefální církve Českých zemí a Slovenska

Z ctihodného nařízení Jeho Všesvatosti ekumenického patriarchy Bartoloměje a s jednomyslným rozhodnutím Svatého a Posvátného synodu, informujeme vás tímto, a skrze vás i Církev Českých zemí a Slovenska, že vzhledem ke spolupráci, která byla navázána mezi Jeho Všesvatostí naším patriarchou a Synodálním výborem pro mezipravoslavné vztahy na jedné straně a na druhé straně oficiální delegací Církve Českých zemí a Slovenska pod vedením Jeho Eminence metropolity Jiřího michaloveckého během její návštěvy ve Svatém sídle 2. března 2015, očekával Ekumenický patriarchát do dnešního dne podrobení se ve dvou zásadních záležitostech:

Za prvé uvedení Ústavy Pravoslavné církve Českých zemí a Slovenska do souladu s podmínkami Patriarchálního a synodálního tomosu z roku 1998 s ohledem prohlášenou kanonickou autokefalitu této církve.

Za druhé jsme očekávali žádost o stanovisko Ekumenického patriarchátu ke svěcení, které obdržel archimandita Izaiáš jako pomocný biskup metropolity Simeona olomoucko-brněnského.

Co se týče titulatury tohoto listu, jsou zde v souladu s řeckou tradicí i s dikcí Tomosu z roku 1998 všichni naši arcibiskupové nazýváni „metropolité“ a pro hlavu místní církve je vyhrazen titul nikoli metropolity, ale „arcibiskupa“. Pro Řeky totiž stojí arcibiskup výše než metropolita, takže třeba hlava církve v Řecku nese titul „arcibiskup athénský“.

Zmiňované uvedení Tomosu a Ústavy do souladu může provést sněm a Posvátný synod. Jenže je tu zásadní problém, protože Tomos, ačkoli vydaný roku 1998, vůbec neodráží skutečnost, že naše pravoslavná církev působí ve dvou státech. Takže její hlavou má být vždy „arcibiskup pražský“. Slovenská část církve tak bude vždy jen jakýmsi přívažkem, exarchátem části české, ačkoli na Slovensku je násobně více věřících a církev je zde obecně silnější. Vyhrazení pozice hlavy církve pouze pro pražského arcibiskupa je tedy nespravedlivé a slovenská část církve s ní má problém.

Co se týče svěcení o. Slaninky, které bylo zpochybněno, Konstantinopol žádá v duchu Tomosu naši církev, aby ohledně něj dodala podklady, které umožní Ekumenickému patriarchátu rozhodnout, zda je svěcení platné.

 Až dosud, ačkoli uběhla doba šesti měsíců, neproběhla žádná komunikace mezi vámi a úřady Matky Církve. Naopak, dalšími nekanonickými kroky a činy, jako svěcením jeromonacha Michal Dandára na pražského arcibiskupa a dále přechodem odstoupivšího předchozího „arcibiskupa pražského Jáchyma“, který se stal pomocným biskupem Jeho Eminence Rostislava, metropolity prešovského, se vše ještě více zkomplikovalo, takže pro Matku Církev není naprosto možné posuzovat tuto záležitost se shovívavostí (oikonomií).

Důležité pro naší církev je, že součástí „uncanonical actions“ je i „ordination of hieromonk Michal Nardar TO archbishop of Prague“, Zcela jasně z toho potom plyne, že arcibiskup Michal není (kanonickým) arcibiskupem pražským a pražská katedra je tedy kanonicky uprázdněná.

Dále je třeba se podívat na to, jak přeložit slovo „ordination“. U protestatntů toto slovo téměř vždy znamená ustanovení, protože nikoho (kromě luteránů) nesvětí. U nás a katolíků tomu tak není. A důležitým ekvivalentem, který mimo jiné najdeme ve všech slovnících, je prostě slovo SVĚCENÍ. A nakolik můžeme nahlédnout do řeckého textu, ten užívá nepochybné slovo cheirotonia. Komu by to snad nebylo jasné, doslova jde o vkládání rukou na svěcence a čtení „světící“ modlitby. U pouhého ustanovování ale při nejlepší vůli k žádné chirotonii (vkládání rukou) nedochází. Tedy zde z textu plyne, že chirotonie je nekanonická! Samozřejmě nejde nikoho (diákona, kněze ani biskupa) prostě světit bez místa určení. Vždy je zapotřebí světit někam – zde vysvětit za biskupa na konkrétní místo, proto se hovoří o svěcení na pražského arcibiskupa.

A jakou záležitost nelze dispenzovat, posuzovat s oikonomí? Odstoupení arcibiskupa Jáchyma a vysvěcení arcibiskupa Michala na pražského arcibiskupa. Bez odstoupení vl. Jáchyma by totiž nebylo možné ani v současném kanonickém zmatku světit jeromonacha Michala Dandára. Je to považováno za jeden velký propletenec. Nebo si snad máme myslet, že pouze odstoupení vl. Jáchyma je nekanonické a nelze na nej použít žádnou oikonomii? Pak by zůstával na svém místě arcibiskup Jáchym.

Buď jak buď, za součást nekanonických úkonů je prohlášena chirotonie Michala Dandára a list jej nazývá pouze „jeromonachem“. Stejně tak je neplatná rezignace někdejšího pražského eparchiáního biskupa Jáchyma. Konstantinopol nikdy neuznala ani jeho intronizaci na pražskou katedru. Nicméně jeho biskupské důstojenství jednoznačně uznává, jak se ukazuje i v titulatuře. Arcibiskup Michal je proti tomu titulován jako jeromonach, tedy mnich nejnižšího, základního postavení. Podle řecké perspektivy, která vychází striktně ze svatých kánonů, totiž ten kněz, který sám požádá o rozvod (a je prokázáno, že to byl arcibiskup Michal, kdo něj požádal), už nesmí být nikdy ani samostatným duchovním správcem na farnosti, ani nesmí být povyšován. Tedy nemůže být coby mnich ani igumenem, natož pak archimandritou, či dokonce biskupem. Z toho důvodu zůstává pro Konstantinopol arcibiskup Michal pouze jeromonachem. A proto ho také nikdy neuznají.

A ačkoli ctihodný Primas Nejpřednější Konstantinopolské Církve s velkou trpělivostí očekával z vaší strany náležitou pokoru, v souladu s tím, co bylo domluveno a uvedení stávajícího stavu věcí do pořádku se shovívavostí (oikonomií), doneslo se Ekumenickému Patriarchátu, že osoba, nejvíce zodpovědná za uvedené anomálie, Jeho Eminence Rostislav, metropolita prešovský, místo aby uznal své chyby a hledal cesty k jejich nápravě, učinil nepřijatelná prohlášení, která byla krajně útočná, neuctivá a nepřátelská vůči Matce Konstantinopolské Církvi, která přece přinesla do vašich končin světlo Evangelia. Tato prohlášení neukazují smysl pro pokoru a moudrost, ale byly Jeho Eminencí směřovány pouze k těm, kdo jsou naprosto neznalí (co se týče kanonické stránky věci), aby je přesvědčil o správnosti svých názorů a činů.

Zde Konstantinopol kritizuje metr. Rostislava za videonahrávku, která byla tajně pořízena na jednom ze zasedání na Moravě. Natočili ji stoupenci vl. Simeona se zjevným cílem metr. Rostislava poškodit. Jeho slova nebyla určena pro veřejnost a už vůbec ne pro Ekumenický patriarchát, pouze v uzavřeném kruhu zhodnotil situaci. Na druhou stranu je hlavní důraz kladen na to, co se očekává od takto postaveného biskupa – pokoru a moudrost. To je klíč ke správnému řešení. Projevit a projevovat pokoru a moudrost.

Žel, postoje Jeho Eminence Rostislava a jeho prohlášení proti nejsvětější instituci Ekumenického Patriarchátu a jeho Primasu, Jeho Všesvatosti ekumenickému patriarchovi Bartolomějovi, vyvolaly hluboký smutek a zklamání, zvláště když byly zveřejněny na internetu a když byly Ekumenickému Patriarchátu oficiálně udány.

Ve světle těchto věcí Jeho Všesvatost ekumenický patriarcha Bartoloměj a Svatý a Posvátný synod, když uvedené věci opět zhodnotili v náležité šíři, na prvním místě zatratili nemístné, nekanonické a nepřijatelné chování a výroky metropolity Rostislava, které v žádném případě neodpovídají pravdě ani skutečnosti a napadají nejen konstantinopolskou církev, která prokazuje dobrodiní všemu Pravoslaví, ale i zřízení, řád a tradici Pravoslavné Církve, včetně útoku na ctihodnou osobu Jeho Všesvatosti ekumenického patriarchy, který je zcela pohlcen prací pro Pravoslaví na celém světě, jak všichni uznávají.

Dále, jelikož Patriarcha a Synod nejsou schopni náležitě posoudit nekanonické činy, které se udály od abdikace Jeho Blaženosti Kryštofa až dosud, a vzhledem ke zmíněným prohlášením Metropolity Rostislava, uvážili a rozhodli jednomyslně, že není prostor a není možnost k léčbě toho, co se stalo.

 

Konstantinopol se vyjadřuje velmi nesmlouvavě, nicméně bez jakýchkoli konkrétních údajů a říká, že co se stalo po rezignaci vl. Kryštofa nelze napravit pouhým pokáním, a že by stav zůstal takový, jaký je.

Protože výše uvedené věci byly známy, bylo oznámeno nejsvětějším místním Pravoslavným Církvím, že Ekumenický Patriarchát nemůže už dále přistupovat se shovívavostí (oikonomií) k posuzování věcí, které se udály v Církvi Českých zemí a Slovenska v případě volby jejího primase.

Proto naléháme na Posvátný Synod a Shromáždění duchovních a laiků Spojené Autokefální Církve Českých zemí a Slovenska, vědomi si zkázy, k níž směřuje loď této místní Církve, aby znovu zhodnotily všechny tyto věci ve světle neplatné (od samého počátku), nekanonické a neuznané (na všepravoslavné úrovni) volby zmíněného Metropolity Rostislava jako primase této Církve a přikročily k volbě nového primase v souladu s pravidly Patriarchálního a synodálního tomosu z roku 1998 a platnou Ústavou Pravoslavné církve Českých zemí a Slovenska.

Ekumenický patriarchát jasně prohlašuje to, co říkal už několikrát před tím: neuznává volbu metropolity Rostislava hlavou naší církve. Po předchozích prohlášeních o její nekanoničnosti se teď konečně vyjadřuje jasně: tím nekanonickým prohřeškem je skutečnost, že metr. Rostislav nebyl zvolen v souladu s Tomosem.

S oznámením tohoto rozhodnutí Ekumenického patriarchátu vám a skrze vás všem biskupům a Nejvyššímu shromáždění duchovních a laiků Církve Českých zemí a Slovenska pro vaši informaci zůstávám v bratrské lásce v Pánu.

V Ekumenickém Patriarchátu 26. srpna 2015

Archimandrita Bartoloměj Samaras

Hlavní sekretář

Ohledně postavení metropolity Rostislava a celé naší církve tedy list opakuje to, co už z Konstantinopole zaznělo dříve: metropolita Rostislav není hlavou církve, protože nebyl zvolen podle Tomosu a naše církev vážně chybuje, když se Tomosem neřídí a neimplementovala ho do Ústavy. Celému jednání chybí moudrost a pokora.

Co je nové, je stanovisko Ekumenického patriarchátu, které je opatrné ve vztahu k biskupskému svěcení o. Izaiáše (Slaninky) a zpochybňuje svěcení o. Michala (Dandára). K tomu se Konstantinopol dokonce staví přímo jako k „nekanonickému kroku“.

Je nyní na našem Posvátném synodu, aby k tomuto listu zaujal jasné stanovisko, prokázal moudrost a pokoru a pokračoval v jednáních s Ekumenickým patriarchátem tak, aby s situace v naší místní církvi uklidnila a stabilizovala.

Modlete se za naší církev a Bůh vám žehnej!