michal_arcibiskup_2015_s

Ženatý mnich

V posledních týdnech jsme prověřovali zásadní informaci, která zněla, že arcibiskup Michal Dandár nebyl nikdy právoplatně a kanonicky rozveden se svou mátuškou a zatajením této skutečnosti uvedl v omyl nejen členy Eparchiální rady, ale i Posvátný synod a celé Eparchiální shromáždění. Uvědomili jsme si, že pokud je tato informace pravdivá, hrozí zcela bezprecedentní a skandální stav, který nemá v dějinách naší autokefální církve obdoby – na stolec pražského arcibiskupa je ustanoven ženatý „mnich“!

Proto jsme se pokusili získat doklady, svědectví a jiné důkazy, které tuto informaci potvrzují nebo naopak zcela vyvrací. A to co jsme zjistili, jen těžko uvěřitelné a šokující!

Dostali jsme doklady z roku 2003-2004 a pokusili jsme se je dát do kontextu jiných církevních událostí a osob té doby.

Dnešní arcibiskup Michal totiž kdysi dávno chtěl kandidovat na vikáře v Prešově, a proto se rozhodl pro postřih na mnicha v Rusku, kde v té době zastupoval naší církev. Učinil tak, jak je patrné z přiložených dokladů, bez vědomí a požehnání svého eparchiálního biskupa (tehdejšího arcibiskupa Kryštofa) a navíc v té době, jak je patrné z přiložených dokumentů, nebyl církevně ani občansky rozveden. To, že se ten postřih udál bez vědomí vladyky Kryštofa v Rusku také není jen náhodná shoda okolností. Ale o tom až někdy jindy.

V Rusku arcibiskup Michal ukázal pravděpodobně tento doklad:

pozehnani_rozvod

Všimněte si, kdo je pod tímto „rozvodem“ podepsán – metropolita Nikolaj, arcibiskup prešovský.

O postřihu se nakonec dozvěděl tehdejší arcibiskup pražský a českých zemí vladyka Kryštof a začal jednat. Vladyka Kryštof pochopitelně nemohl tuto situaci akceptovat. Byl bez jeho požehnání a souhlasu postřihnut v Rusku a navíc nerozveden.

Otec Dandár vladyku Kryštofa obešel a jednal o svém rozvodu přímo s metropolitou Nikolajem (arcibiskupem prešovským) a ten ho bez mrknutí oka rozvedl s účinností od 19.12.2003. Ale takový rozvod byl neplatný a nekanonický… Byl za a) rozveden bez duchovního soudu a za b) vladyka Nikolaj nebyl jeho eparchiálním biskupem. A toto neplatné rozhodnutí vladyka Kryštof neakceptoval a okamžitě si o. Michala předvolal.

dopis28.7.2004

dopis4.8.2004

Následovalo tedy skutečné šetření věci církevního rozvodu. Na něj se ale nynější arcibiskup Michal nedostavil a jeho mátuška zcela kategoricky odmítla rozvod, jak je uvedeno v zápise, který si můžete přečíst níže.

zapis m.Dandarova24.8.2004

Na základě výsledku tohoto šetření odeslal arcibiskup Kryštof na Posvátný synod, do Moskevského patriarchátu a řediteli ÚER a členům eparchiálního duchovního soudu následující dopis.

dopis_vlNikolaj24.8.2004

Rozvod nebyl možný, neboť mu nepředcházel občanský rozvod a duchovní soud ho nemohl rozvést. Protože svou situaci otec Michal nevyřešil, zakázal mu vl. Kryštof v pražské eparchii sloužit. Po složitých jednáních byl potom propuštěn na Slovensko. Otec Michal v pražské eparchii (dokud tu byl arcibiskupem vladyka Kryštof)  už nikdy nesměl sloužit a žádných voleb na biskupa se nemohl na Slovensku kvůli kanonické nezpůsobilosti účastnit. V prešovské eparchii se tak stal mezitím vikářem vladyka Tichon a michalovským biskupem vladyka Juraj. A tak dnešní arcibiskup pražský Michal až do svého důchodu sloužil ve vyhnanství na západě Slovenska. A pak, po odchodu do důchodu, odešel „na dožití“ do Německa, kde se staral o zcela bezvýznamnou farnost ruské církve.

A pak, po abdikaci vladyky Kryštofa, se po mnoha letech najednou vrátil do „hry“. Jakou měl asi po tom všem motivaci, ví jen Pán Bůh. Možná čekal že v Synodu už nebude nikdo, kdo by si jeho problém pamatoval a bude moci předložit falešný a neplatný „rozvod“.

Každopádně během své cesty na arcibiskupský stolec uvedl v omyl členy Eparchiální rady, Posvátný synod a nakonec i pražské Eparchiální shromáždění. Byl mnohokrát dotazován, zda jeho kandidatuře a případnému zvolení nestojí žádná kanonická či jiná překážka (lidé se obávali o stav jeho zdraví, jiní se dotazovali na jeho anabázi s StB a jiní se ptali i na toto). Ve všech případech byli dotazovatelé vždy ujištěni, že je vše v pořádku a nemají se ničeho bát. Dnes to ale vypadá tak, že se bát musíme… Ve světle těchto starých i nových událostí pak nejsou ničím překvapivým ani jeho plané sliby a současné nekanonické a protiústavní kroky.

Co se s tím dá dělat? Rozhodně nemůže trvat stav, kdy nejvyšší představitel pravoslavné církve v českých zemích čelí takovému obvinění – z pohledu kanonického a církevního práva je to něco naprosto neuvěřitelného. Ten samý člověk, který pravoslavnými kánony a pravoslavnou tradicí mává jako šavlí a na nic jiného nehledí.

Očekáváme, že se k tomuto vážnému obvinění arcibiskup Michal vyjádří a předloží nezvratné důkazy o tom, že je církevně rozveden se svou mátuškou a že neexistují žádné kanonické překážky, které brání jakémukoliv člověku státi se mnichem, resp. biskupem pravoslavné církve.

Pokud tak neučiní, vyzýváme Posvátný synod a našeho metropolitu Rastislava, aby bez prodlení svolal církevní sněm, který tuto situaci musí jednou provždy vyřešit. Protože není v žádném případě možné, aby seděl na arcibiskupském stolci člověk, který nesplňuje ani elementární kanonické předpoklady býti biskupem pravoslavné církve. O to víc dává smysl poslední cařihradský dopis (který zveřejníme s komentářem v následujících dnech), ve kterém Ekumenicky patriarchát neuznává (a nikdy ani neuzná) chirotonii arcibiskupa Michala, kterého tituluje pouze jako jeromonacha.

Modlete se za naší církev, aby nám Bůh neustále pomáhal.

Bůh vám žehnej!