Svátek sv. novomučedníka biskupa Gorazda

svgorazd2

Pravoslavných vůdce a moravské církve obnoviteli, v Bohu moudrý přední z pastýřů, otče Gorazde, jenž jsi s radostí trpěl za Pravdu, pros milostivého Boha, aby spasil duše naše! Tropar hlas 4.

Dnes, 4. září, slavíme svátek sv. novomučedníka biskupa Gorazda, který byl v tento den popraven roku 1942 nacisty spolu s dalšími duchovními.

Naše československá pravoslavná církev, především její česko-moravská část, navazuje na tradici tohoto obnovitele pravé církve. Je zásluhou biskupa Gorazda, že na našem území opět po tisíci letech zasvitlo světlo pravoslaví a že zde byla ustavena řádná církev Kristova.

Sv. biskup Gorazd byl původně římskokatolickým duchovním, avšak láska k Evangeliu jej vedla k hledání jiné církve, církve, která by radostnou zvěst apoštolů uchovávala v čisté podobě, církve Kristovy. Proto odešel z katolické církve do nově vznikající Církve československé. Ale ani zde nenašel prostředí, věrné apoštolské tradici. To nakonec nalezl v církvi pravoslavné, k níž se celým srdcem přiklonil a spolu s podobně smýšlejícími lidmi vytvořil v českých zemích pravoslavnou eparchii pod jurisdikcí srbské církve. Jejím centrem se stala Morava a tak se situace po tisíci letech opakovala – opět z Moravy zazářilo světlo pravé víry i Čechám.

Biskup Gorazd se však při formování nové církve chtěl vyvarovat některých negativních jevů, které byly obvyklé u ostatních pravoslavných církví. Jeho snahou bylo přiblížit české pravoslaví co nejvíce mentalitě našeho národa a zároveň, a to především, církvi apoštolské doby. Proto byla „jeho“ církev církví demokratickou, kde účast věřících na správě všech věcí byla výrazně vyšší, něž ve většině ostatních pravoslavných církví. To odpovídá duchu našeho národa, který se vyznačuje vysokou mírou vzdělanosti a demokratickým smýšlením, vycházejícím nejen z husitských tradic, ale i z tradic národního obrození, tradic Karla Havlíčka Borovského i T. G. Masaryka. Svatý Gorazd věděl, že model absolutní biskupské a kněžské moci a pohrdání laiky a Božím lidem obecně, by  narazil na odpor a nepochopení českého národa. A nejen to. Věděl také, že je v rozporu s Evangeliem a tradicí církve nejen apoštolské doby.

Na těchto základech pak zbudoval naši církev, kterou ani brány pekelné nedokázaly přemoci. A byť za nacistické okupace zaplatil biskup Gorazd za svou věrnost Evangeliu životem a církev byla rozehnána, přece, podobna svému Pánu, vstala z mrtvých a střežila dále odkaz svého svatého biskupa. A střeží jej až dosud.

Dnes, kdy ctíme památku svatého novomučedníka, bychom si měli o to více uvědomit, jak je jeho odkaz cenný, jak cenné je jeho uspořádání církve, které se odráží i v naší Ústavě. Nejlépe mu vzdáme úctu nikoli slovy, ale tím, že budeme chránit jeho odkaz, jeho církev, naši církev – jednu svatou, obecnou a apoštolskou církev.