Další otřesná svědectví

Bůh Vám všem žehnej,

netrvalo to ani tak dlouho a máme zde otevřený a velice krutý boj bez rukavic. Dostala se k nám informace, že vznikly nové webové stránky http://krystof.guru, na kterých jsou zveřejněny velmi závažné materiály, které byly součástí nedávné kanonické stížnosti podané panem ing. Střelcem k Posvátnému Synodu naší autokefální církve.

UPOZORŇUJEME VŠECHNY, ŽE MATERIÁLY NA ZMÍNĚNÝCH STRÁNKÁCH JSOU NAPROSTO OTŘESNÉ!

Všichni jsme měli před pár dny možnost si všimnout a také se zaradovat, že metropolita Rastislav stále žije a je zcela zdráv (byl na návštěvě u ruského patriarchy Kyrilla). Možná přišla chvíle, aby se začal jako metropolita chovat i směrem dovnitř své vlastní církve. Možná přišla chvíle, aby začal třeba tím, že konečně zajistí úplné naplnění tzv. cařihradské dohody, jejíž výsledkem bylo jeho uznání všemi autokefálními církvemi.

Co bude dál? Co vše se musí ještě stát než se Synod začne zabývat naprosto katastrofální situací v české (a moravské) části naší církve? Budou muset přijít trestní oznámení? Bulvární medializace? Naprostý kolaps či snad zničení církve?

Zajímá někoho ještě, zda naše církev, jak ji známe, bude za pár let vůbec ještě existovat?

Je nutné si uvědomit, že ing. Střelec se stal jedním z nejbližších spolupracovníků arcibiskupa Dandara. Je ale vidět, že jeho vlastní zájem je nad zájmem celé církve. A co je církev? Je to jenom arcibiskup Dandar nebo Synod? Ne, je to tisíce poctivých, zbožných a slušných lidí.

Biskupové jsou zde proto, aby své Kristem svěřené stádo starali. Starat to znamená najít pastvu, příbytek a také ochranu před dravými vlky. To poslední naši biskupové tragicky neumí.

Modlete se prosím za naši církev, i za naše biskupy, aby konečně našli odvahu podívat se nepříjemným skutečnostem do tváře a především tyto skutečnosti začali ve spolupráci se svými věrnými měnit k lepšímu.

Bůh vám žehnej!

 

Tajemník arcibiskupa Chrást a „právní“ referent Karpov vyhozeni

Sláva Kristu,

musíme vás opět informovat o tom, co se děje v ústředí české části naší církve. Nedávno se totiž udála zásadní změna.

Nechvalně známá dvojice Chrást (tajemník arcibiskupa) a Karpov („právní“ referent), která po mnoho měsíců neblaze ovlivňovala a šikanovala prakticky celou českou část naší církve, si „troufla“ i na arcibiskupa Dandara.

Za to byli okamžitě vyhozeni a my se těšíme na další vývoj.

Bůh vám žehnej.

Zde je k přečtení jejich dopis, který dnes již bývalý tajemník Chrást rozeslal po celé církvi:

V__B076

V__44C0

 

 

Krypta aneb likvidace církve úspěšně pokračuje…

Sláva Kristu,

asi jste zaznamenali, že v českých médiích proběhla zpráva o situaci okolo Národního památníku hrdinů Heydrichiády, která vyvolala bouřlivou reakci české veřejnosti.

Zde je další zpráva, která informuje o tom, že všichni zaměstnanci památníku dostali vyhazov. Prý se musí šetřit… Ano, tomu už uvěří jen ten, co trávu žere…

http://zpravy.aktualne.cz/domaci/cirkev-propustila-zamestnance-pamatniku-parasutistu-vcetne-r/r~c57cdc863f5b11e6bff10025900fea04/?utm_source=centrumHP&utm_medium=dynamicleadbox&utm_term=position-0

Výpovědi jim předali ruku v ruce tajemník Chrást s externím právníkem Pytlíkem. Kdo ještě nezná Pytlíka, pak vězte, že to je bývalý nucený správce, dosazený státem, který stále spolupracuje se současným vedením církve a který je velice pravděpodobně hlavním „právnickým“ mozkem všech posledních operací, které zcela ignorují Ústavu, její prováděcí pravidla i samotné pravoslavné kánony. Nenabízí se zde nic jiné, než známé „nomen omen“…

Michal Dandar, toho času arcibiskup pražský, se už ani neobtěžuje o nečem s věřícími diskutovat či se je na něco ptát. V jeho zbabělosti a podlosti se naplno zjevuje to, že se nikdy nemůže stát naším skutečným duchovním pastýřem.

Je už neoddiskutovatelným faktem, že jakmile se jednou stal arcibiskupem, věřící jej už nezajímají, jsou pro něj jen anonymní masa, která jej musí ve všem poslouchat a mlčet a samozřejme PLATIT. Ten, kdo poslouchá, kýve, mlčí a poníženě se klaní, je nyní ten správný český a moravský pravoslavný křesťan. Ten, kdo si dovolí pokládat byť jen otázky, okamžitě dostane cejch, že ten „neni od nas“, jak „skazal“ neústavně dosazený pseudoředitel Úřadu Eparchiální rady Novák při posledním eparchiálním shromáždění…

Přitom je to vše tak průhledné. Po obsazení penězovodů v chrámech na Olšanech, na Slupi a nyní i v pražské katedrále, nyní chtějí ovládnout i finanční toky v samotném památníku.

Se stejnou agresivitou a barbarskou podlostí jako používají vůči opozici uvnitř církve, nyní útočí na zastupitele a úředníky města Prahy a jiných organizací a  nenávratně tak poškozují jméno a zájmy naší církve.

Situace se tak stává pro jednu stranu nevysvětlitelnou (když se to snažíme někomu vysvětlit) a pro druhou stranu neuvěřitelnou či spíše nepochopitelnou.

Co vše se ještě musí stát, kolik (zlo)činů musí tito lidé napáchat, aby se konečně něco změnilo k lepšímu?

Začněte se ptát, začněte se bít za svou církev, jinak vám jim doslova před nosem ukradou a zničí k nepoznání.

Bůh Vám žehnej!

Tenkrát 7500 let po stvoření světa…

Sláva Kristu navěky!

dnes vám ukážeme další historický dokument, ve kterém figuruje několik dnes známých a velmi aktivních účastníků současné, naoko doznívající krize. Celé to kdysi sepsal jihlavský kněz Baudiš, kterému se v naší církvi neřekne jinak než „Guru“. Protože nás má tento kněz vskutku rád a píše o nás na svém blogu, tak o něm dneska napíšeme také. Možná toho o něm v budoucnu napíšeme více, protože je to vskutku zajímavá postava, hodná obsazení v nějakém absurdním dramatu.

Další aktér, o kterém vlastně celý dokument je, je jistý kněz Mojmír Žalčík, dnes velice činný na Facebooku, na kterém vykřikuje psychopatické nesmysly a pomlouvá každého, na koho si ve své choré mysli vzpomene. Tomu se říkalo zase „Duchař“…

Tento kněz díky Bohu již není duchovním v naší církvi, protože byl propuštěn a naštěstí působí kdesi daleko za oceánem. Evidentně se mu ale stýská a podle našich informací nyní spolupracuje s dalších psychicky narušeným člověkem – s tajemníkem arcibiskupa Dandara bratrem Chrástem.

Dalším je dnešní arcibiskup Simeon (Jakovlevič), toho času jen „obyčejný“ kněz, který byl předsedou duchovního soudu a opravdu chtěl s tímto případem něco dělat.

Jeho snahám ale zabránil další aktér a sice dnešní arcibiskup Michal (Dandar), který byl v té době pražským arciděkanem a měl připravit žalobu na kněze Žalčíka. To se ale nikdy nestalo, dokument, který zveřejňujeme na dlouhá léta „zmizel“, a duchovní soud nikdy neproběhl.

Kněz Žalčík nikdy na angažovanost kněze Jakovleviče nezapomněl a hezky mu to vrátil na již známém eparchiálním shromáždění PPE v roce 2000, na kterém dnešní arcibiskup Simeon neúspěšně kandidoval na pražského arcibiskupa. Na tomto Eparchiálním shromáždění se neústavní a těsnou NADPOLOVIČNÍ většinou, v atmosféře strachu, nadávek a výhrůžek, za asistence Policie ČR, stal pražským eparchiálním biskupem,  toho času moravský eparchiální biskup Kryštof (Pulec). Ano, v té době bylo v naší církvi možné ledacos…

Když si to pak spojíte dohromady, ukáže se vám obrázek vskutku dlouhodobě nezdravé, řeknemě to rovnou, toxické církve. Spatříte, že krize, která vykrystalizovala po odstoupení arcibiskupa Kryštofa (Pulce), má mnohem hlubší kořeny než se mnohým zdá.

Pokud má přijít nějaká náprava, pokud má mít naše církev nějakou smysluplnou budoucnost, musí se jednou provždy odříznout nejen o těchto „pořádků“, ale také od lidí, kteří tento „pořádek“ vytvořili a udržovali v chodu.

Nejsmutnější ale je to, kolik mladých věřících neznalých skutečné situace a historie vkládá své marné naděje právě do těchto lidí. Je smutné pozorovat, jak jsou tito věřící manipulováni, jak jejich smýšlení kontrolují a utváří lidé, kteří by spíše měli chodit kanálama, než aby se stavěli do role morálních arbitrů, kteří mají právo soudit jiné. Kam tyto mladé lidi jejich „duchovní otcové“ dovedou, o tom ani nemusíme dlouho přemýšlet, a proto se za tyto mladé lidi musíme o to více modlit, aby jim Pán Bůh otevřel oči a zjevil jim celou, byť bolestivou pravdu. Měli by vědět, že dveře jsou stále otevřené a že v naší církvi je pořád dost skutečně zbožných, vzdělaných a slušných duchovních, kteří jim mohou pomoci.

Tak a nyní prosím čtěte, neboť tuto malou část historie vám naše církev dluží. Platí totiž, že kdo nezná nebo si nepamatuje svou historii, je odsouzen prožít si ji znovu.

Bůh Vám všem žehnej!

1guru Mojmir 001 2guru Mojmír 001 3guru Mojmír 001 4guru Mojmír 001 5guru Mojmír 001 6guru Mojmír 001 7guru Mojmír 001

8guru Mojmír 001

Cařihradský dopis

Jak jsme dříve slíbili, zveřejňujeme dopis z Ekumenického patriarchátu, který dostaly všechny místní církve, včetně té naší, s komentářem, který pro přehlednost vkládáme přímo do citovaného textu.

Prot. No. 836

Na hlavní sekretariát nejsvětější Pravoslavné autokefální církve Českých zemí a Slovenska

Z ctihodného nařízení Jeho Všesvatosti ekumenického patriarchy Bartoloměje a s jednomyslným rozhodnutím Svatého a Posvátného synodu, informujeme vás tímto, a skrze vás i Církev Českých zemí a Slovenska, že vzhledem ke spolupráci, která byla navázána mezi Jeho Všesvatostí naším patriarchou a Synodálním výborem pro mezipravoslavné vztahy na jedné straně a na druhé straně oficiální delegací Církve Českých zemí a Slovenska pod vedením Jeho Eminence metropolity Jiřího michaloveckého během její návštěvy ve Svatém sídle 2. března 2015, očekával Ekumenický patriarchát do dnešního dne podrobení se ve dvou zásadních záležitostech:

Za prvé uvedení Ústavy Pravoslavné církve Českých zemí a Slovenska do souladu s podmínkami Patriarchálního a synodálního tomosu z roku 1998 s ohledem prohlášenou kanonickou autokefalitu této církve.

Za druhé jsme očekávali žádost o stanovisko Ekumenického patriarchátu ke svěcení, které obdržel archimandita Izaiáš jako pomocný biskup metropolity Simeona olomoucko-brněnského.

Co se týče titulatury tohoto listu, jsou zde v souladu s řeckou tradicí i s dikcí Tomosu z roku 1998 všichni naši arcibiskupové nazýváni „metropolité“ a pro hlavu místní církve je vyhrazen titul nikoli metropolity, ale „arcibiskupa“. Pro Řeky totiž stojí arcibiskup výše než metropolita, takže třeba hlava církve v Řecku nese titul „arcibiskup athénský“.

Zmiňované uvedení Tomosu a Ústavy do souladu může provést sněm a Posvátný synod. Jenže je tu zásadní problém, protože Tomos, ačkoli vydaný roku 1998, vůbec neodráží skutečnost, že naše pravoslavná církev působí ve dvou státech. Takže její hlavou má být vždy „arcibiskup pražský“. Slovenská část církve tak bude vždy jen jakýmsi přívažkem, exarchátem části české, ačkoli na Slovensku je násobně více věřících a církev je zde obecně silnější. Vyhrazení pozice hlavy církve pouze pro pražského arcibiskupa je tedy nespravedlivé a slovenská část církve s ní má problém.

Co se týče svěcení o. Slaninky, které bylo zpochybněno, Konstantinopol žádá v duchu Tomosu naši církev, aby ohledně něj dodala podklady, které umožní Ekumenickému patriarchátu rozhodnout, zda je svěcení platné.

 Až dosud, ačkoli uběhla doba šesti měsíců, neproběhla žádná komunikace mezi vámi a úřady Matky Církve. Naopak, dalšími nekanonickými kroky a činy, jako svěcením jeromonacha Michal Dandára na pražského arcibiskupa a dále přechodem odstoupivšího předchozího „arcibiskupa pražského Jáchyma“, který se stal pomocným biskupem Jeho Eminence Rostislava, metropolity prešovského, se vše ještě více zkomplikovalo, takže pro Matku Církev není naprosto možné posuzovat tuto záležitost se shovívavostí (oikonomií).

Důležité pro naší církev je, že součástí „uncanonical actions“ je i „ordination of hieromonk Michal Nardar TO archbishop of Prague“, Zcela jasně z toho potom plyne, že arcibiskup Michal není (kanonickým) arcibiskupem pražským a pražská katedra je tedy kanonicky uprázdněná.

Dále je třeba se podívat na to, jak přeložit slovo „ordination“. U protestatntů toto slovo téměř vždy znamená ustanovení, protože nikoho (kromě luteránů) nesvětí. U nás a katolíků tomu tak není. A důležitým ekvivalentem, který mimo jiné najdeme ve všech slovnících, je prostě slovo SVĚCENÍ. A nakolik můžeme nahlédnout do řeckého textu, ten užívá nepochybné slovo cheirotonia. Komu by to snad nebylo jasné, doslova jde o vkládání rukou na svěcence a čtení „světící“ modlitby. U pouhého ustanovování ale při nejlepší vůli k žádné chirotonii (vkládání rukou) nedochází. Tedy zde z textu plyne, že chirotonie je nekanonická! Samozřejmě nejde nikoho (diákona, kněze ani biskupa) prostě světit bez místa určení. Vždy je zapotřebí světit někam – zde vysvětit za biskupa na konkrétní místo, proto se hovoří o svěcení na pražského arcibiskupa.

A jakou záležitost nelze dispenzovat, posuzovat s oikonomí? Odstoupení arcibiskupa Jáchyma a vysvěcení arcibiskupa Michala na pražského arcibiskupa. Bez odstoupení vl. Jáchyma by totiž nebylo možné ani v současném kanonickém zmatku světit jeromonacha Michala Dandára. Je to považováno za jeden velký propletenec. Nebo si snad máme myslet, že pouze odstoupení vl. Jáchyma je nekanonické a nelze na nej použít žádnou oikonomii? Pak by zůstával na svém místě arcibiskup Jáchym.

Buď jak buď, za součást nekanonických úkonů je prohlášena chirotonie Michala Dandára a list jej nazývá pouze „jeromonachem“. Stejně tak je neplatná rezignace někdejšího pražského eparchiáního biskupa Jáchyma. Konstantinopol nikdy neuznala ani jeho intronizaci na pražskou katedru. Nicméně jeho biskupské důstojenství jednoznačně uznává, jak se ukazuje i v titulatuře. Arcibiskup Michal je proti tomu titulován jako jeromonach, tedy mnich nejnižšího, základního postavení. Podle řecké perspektivy, která vychází striktně ze svatých kánonů, totiž ten kněz, který sám požádá o rozvod (a je prokázáno, že to byl arcibiskup Michal, kdo něj požádal), už nesmí být nikdy ani samostatným duchovním správcem na farnosti, ani nesmí být povyšován. Tedy nemůže být coby mnich ani igumenem, natož pak archimandritou, či dokonce biskupem. Z toho důvodu zůstává pro Konstantinopol arcibiskup Michal pouze jeromonachem. A proto ho také nikdy neuznají.

A ačkoli ctihodný Primas Nejpřednější Konstantinopolské Církve s velkou trpělivostí očekával z vaší strany náležitou pokoru, v souladu s tím, co bylo domluveno a uvedení stávajícího stavu věcí do pořádku se shovívavostí (oikonomií), doneslo se Ekumenickému Patriarchátu, že osoba, nejvíce zodpovědná za uvedené anomálie, Jeho Eminence Rostislav, metropolita prešovský, místo aby uznal své chyby a hledal cesty k jejich nápravě, učinil nepřijatelná prohlášení, která byla krajně útočná, neuctivá a nepřátelská vůči Matce Konstantinopolské Církvi, která přece přinesla do vašich končin světlo Evangelia. Tato prohlášení neukazují smysl pro pokoru a moudrost, ale byly Jeho Eminencí směřovány pouze k těm, kdo jsou naprosto neznalí (co se týče kanonické stránky věci), aby je přesvědčil o správnosti svých názorů a činů.

Zde Konstantinopol kritizuje metr. Rostislava za videonahrávku, která byla tajně pořízena na jednom ze zasedání na Moravě. Natočili ji stoupenci vl. Simeona se zjevným cílem metr. Rostislava poškodit. Jeho slova nebyla určena pro veřejnost a už vůbec ne pro Ekumenický patriarchát, pouze v uzavřeném kruhu zhodnotil situaci. Na druhou stranu je hlavní důraz kladen na to, co se očekává od takto postaveného biskupa – pokoru a moudrost. To je klíč ke správnému řešení. Projevit a projevovat pokoru a moudrost.

Žel, postoje Jeho Eminence Rostislava a jeho prohlášení proti nejsvětější instituci Ekumenického Patriarchátu a jeho Primasu, Jeho Všesvatosti ekumenickému patriarchovi Bartolomějovi, vyvolaly hluboký smutek a zklamání, zvláště když byly zveřejněny na internetu a když byly Ekumenickému Patriarchátu oficiálně udány.

Ve světle těchto věcí Jeho Všesvatost ekumenický patriarcha Bartoloměj a Svatý a Posvátný synod, když uvedené věci opět zhodnotili v náležité šíři, na prvním místě zatratili nemístné, nekanonické a nepřijatelné chování a výroky metropolity Rostislava, které v žádném případě neodpovídají pravdě ani skutečnosti a napadají nejen konstantinopolskou církev, která prokazuje dobrodiní všemu Pravoslaví, ale i zřízení, řád a tradici Pravoslavné Církve, včetně útoku na ctihodnou osobu Jeho Všesvatosti ekumenického patriarchy, který je zcela pohlcen prací pro Pravoslaví na celém světě, jak všichni uznávají.

Dále, jelikož Patriarcha a Synod nejsou schopni náležitě posoudit nekanonické činy, které se udály od abdikace Jeho Blaženosti Kryštofa až dosud, a vzhledem ke zmíněným prohlášením Metropolity Rostislava, uvážili a rozhodli jednomyslně, že není prostor a není možnost k léčbě toho, co se stalo.

 

Konstantinopol se vyjadřuje velmi nesmlouvavě, nicméně bez jakýchkoli konkrétních údajů a říká, že co se stalo po rezignaci vl. Kryštofa nelze napravit pouhým pokáním, a že by stav zůstal takový, jaký je.

Protože výše uvedené věci byly známy, bylo oznámeno nejsvětějším místním Pravoslavným Církvím, že Ekumenický Patriarchát nemůže už dále přistupovat se shovívavostí (oikonomií) k posuzování věcí, které se udály v Církvi Českých zemí a Slovenska v případě volby jejího primase.

Proto naléháme na Posvátný Synod a Shromáždění duchovních a laiků Spojené Autokefální Církve Českých zemí a Slovenska, vědomi si zkázy, k níž směřuje loď této místní Církve, aby znovu zhodnotily všechny tyto věci ve světle neplatné (od samého počátku), nekanonické a neuznané (na všepravoslavné úrovni) volby zmíněného Metropolity Rostislava jako primase této Církve a přikročily k volbě nového primase v souladu s pravidly Patriarchálního a synodálního tomosu z roku 1998 a platnou Ústavou Pravoslavné církve Českých zemí a Slovenska.

Ekumenický patriarchát jasně prohlašuje to, co říkal už několikrát před tím: neuznává volbu metropolity Rostislava hlavou naší církve. Po předchozích prohlášeních o její nekanoničnosti se teď konečně vyjadřuje jasně: tím nekanonickým prohřeškem je skutečnost, že metr. Rostislav nebyl zvolen v souladu s Tomosem.

S oznámením tohoto rozhodnutí Ekumenického patriarchátu vám a skrze vás všem biskupům a Nejvyššímu shromáždění duchovních a laiků Církve Českých zemí a Slovenska pro vaši informaci zůstávám v bratrské lásce v Pánu.

V Ekumenickém Patriarchátu 26. srpna 2015

Archimandrita Bartoloměj Samaras

Hlavní sekretář

Ohledně postavení metropolity Rostislava a celé naší církve tedy list opakuje to, co už z Konstantinopole zaznělo dříve: metropolita Rostislav není hlavou církve, protože nebyl zvolen podle Tomosu a naše církev vážně chybuje, když se Tomosem neřídí a neimplementovala ho do Ústavy. Celému jednání chybí moudrost a pokora.

Co je nové, je stanovisko Ekumenického patriarchátu, které je opatrné ve vztahu k biskupskému svěcení o. Izaiáše (Slaninky) a zpochybňuje svěcení o. Michala (Dandára). K tomu se Konstantinopol dokonce staví přímo jako k „nekanonickému kroku“.

Je nyní na našem Posvátném synodu, aby k tomuto listu zaujal jasné stanovisko, prokázal moudrost a pokoru a pokračoval v jednáních s Ekumenickým patriarchátem tak, aby s situace v naší místní církvi uklidnila a stabilizovala.

Modlete se za naší církev a Bůh vám žehnej!

 

Další informace k situaci v PPE

Návrhy na usnesení Eparchiální rady (dále jen ER) pro zasedání dne 1.9.2015, o kterých arcibiskup Michal odmítl dát hlasovat, ačkoli jej k tomu zavazuje Jednací řád ER, který i sám podepsal:

  1. ER konstatuje, že nebyl zřízen právní ani liturgický odbor a tedy nelze jmenovat referenty těchto odborů. Eparchiální biskup dle Ústavy 5/2 může jmenovat pouze svého vlastního osobního tajemníka. ER je znepokojena možností přístupu těchto lidí k citlivým datům, zvláště v případě právního referenta s jehož zaměstnavatelem vede PPE soudní spor. ER také upozorňuje, že funkce jakéhokoli referenta je v církvi neznámá.
  2. ER v návaznosti na předchozí usnesení žádá arcibiskupa Michala, o okamžité zrušení jmenovaných dekretů těchto tzv. referentů a zamezení jejich přístupu k těmto datům. V případě právního referenta také k okamžitému zrušení jeho pověření jednat v právních otázkách eparchie.
  3. ER v návaznosti na předchozí usnesení vyjadřuje zásadní nesouhlas s odebráním agendy právních záležitostí ÚER, v jehož důsledku byl bez vědomí ER a ÚER jednostranným rozhodnutím arcibiskupa českých zemí Michala ukončen soudní spor s ThDr. Slaninkou o žalobě na určení neexistence práva odpovídajícího věcnému břemeni na budově PCO v Mostě. Tímto krokem byla porušena ústava a ER protestuje, neboť je povinna postupovat jako řádný hospodář při správě cizího majetku. ER z toho důvodu ukládá ÚER, aby ve spolupráci s právníky posoudila, zda nevznikla oznamovací povinnost ve věci porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 trestního zákoníku.
  4. ER naléhavě žádá, aby arcibiskup Michal jmenování a odvolání duchovních správců provedená v rozporu s Ústavou a vydává toto závazné usnesení, že jakékoli změny v evidenci církevních právnických osob vedených pod MKČR bude nadále, tj. od 1.9. 2015 vyřizovat pouze ÚER a to jen po náležitém rozhodnutí ER, dle předchozí praxe, jak je i stanoveno Ústavou, tj. bez řádného projednání a schválení ER jsou od počátku neplatné.
  5. ER odsuzuje snahu destabilizovat ÚER a zásadně protestuje proti omezování pravomocí ředitele ÚER a dále prohlašuje rozhodnutí zrušit pozici ekonoma ÚER, mzdové a finanční účetní a referenta správy budov za neplatné.
  6. ER protestuje a vyjadřuje zásadní nesouhlas s rozhodnutím arcibiskupa Michala o svěření správy ekonomických a mzdových záležitostí firmě Vendax s.r.o., která je prokazatelně napojena na členku ER Annu Vaněčkovou. V tomto posledním rozhodnutí vidíme snahu odklonit finanční náhrady přidělené naší církvi českým státem.
  7. ER k personálním otázkám pražské eparchie vydává toto závazné nařízení. Od 1.9.2015 vyhlašuje tzv. stop stav přijímání nových zaměstnanců a to až do odvolání. Veškeré personální změny na všech pozicích jak duchovenských, tak i laických jsou možné až po řádném projednání ER.

Příprava chronologie

Vážení čtenáři,

snažíme se pro Vás vytvořit přesnou chronologii událostí, a chceme k těmto událostem dohledat pokud možno všechny originální dokumenty či komunikaci, které se k těmto událostem vážou.

Myslíme si, že poctivé připomenutí všeho podstatného, co se za posledních dva a půl roku událo, napomůže mnoha lidem zorientovat se ve složité situaci, ve které se nyní Pravoslavná církev v českých zemích nachází.

Zároveň zde budeme pravdivě informovat o aktuálním dění v naší autokefální církvi. Dost bylo sprostých, primitivních stránek a blogů, dost bylo lží a pomluv.

Náš Pán a Spasitel Ježíš Kristus sám řekl: Není nic zahaleného, co nebude jednou odhaleno, a nic skrytého, co nebude poznáno. Proto vše, co jste řekli ve tmě, bude slyšet na světle, co jste šeptem mluvili v tajných úkrytech, bude se hlásat ze střech.“ (Lukáš 12:2-3).

A my již nemůžeme více mlčet. Vy všichni, naši bratři a sestry v Kristu, si zasloužíte znát pravdu. Ale neslibujeme vám, že se vám tato pravda bude vždy líbit. Je možné, že vás poznání skutečného stavu věcí bude bolet.

Bůh vám všem žehnej!