Další otřesná svědectví

Bůh Vám všem žehnej,

netrvalo to ani tak dlouho a máme zde otevřený a velice krutý boj bez rukavic. Dostala se k nám informace, že vznikly nové webové stránky http://krystof.guru, na kterých jsou zveřejněny velmi závažné materiály, které byly součástí nedávné kanonické stížnosti podané panem ing. Střelcem k Posvátnému Synodu naší autokefální církve.

UPOZORŇUJEME VŠECHNY, ŽE MATERIÁLY NA ZMÍNĚNÝCH STRÁNKÁCH JSOU NAPROSTO OTŘESNÉ!

Všichni jsme měli před pár dny možnost si všimnout a také se zaradovat, že metropolita Rastislav stále žije a je zcela zdráv (byl na návštěvě u ruského patriarchy Kyrilla). Možná přišla chvíle, aby se začal jako metropolita chovat i směrem dovnitř své vlastní církve. Možná přišla chvíle, aby začal třeba tím, že konečně zajistí úplné naplnění tzv. cařihradské dohody, jejíž výsledkem bylo jeho uznání všemi autokefálními církvemi.

Co bude dál? Co vše se musí ještě stát než se Synod začne zabývat naprosto katastrofální situací v české (a moravské) části naší církve? Budou muset přijít trestní oznámení? Bulvární medializace? Naprostý kolaps či snad zničení církve?

Zajímá někoho ještě, zda naše církev, jak ji známe, bude za pár let vůbec ještě existovat?

Je nutné si uvědomit, že ing. Střelec se stal jedním z nejbližších spolupracovníků arcibiskupa Dandara. Je ale vidět, že jeho vlastní zájem je nad zájmem celé církve. A co je církev? Je to jenom arcibiskup Dandar nebo Synod? Ne, je to tisíce poctivých, zbožných a slušných lidí.

Biskupové jsou zde proto, aby své Kristem svěřené stádo starali. Starat to znamená najít pastvu, příbytek a také ochranu před dravými vlky. To poslední naši biskupové tragicky neumí.

Modlete se prosím za naši církev, i za naše biskupy, aby konečně našli odvahu podívat se nepříjemným skutečnostem do tváře a především tyto skutečnosti začali ve spolupráci se svými věrnými měnit k lepšímu.

Bůh vám žehnej!

 

Tajemník arcibiskupa Chrást a „právní“ referent Karpov vyhozeni

Sláva Kristu,

musíme vás opět informovat o tom, co se děje v ústředí české části naší církve. Nedávno se totiž udála zásadní změna.

Nechvalně známá dvojice Chrást (tajemník arcibiskupa) a Karpov („právní“ referent), která po mnoho měsíců neblaze ovlivňovala a šikanovala prakticky celou českou část naší církve, si „troufla“ i na arcibiskupa Dandara.

Za to byli okamžitě vyhozeni a my se těšíme na další vývoj.

Bůh vám žehnej.

Zde je k přečtení jejich dopis, který dnes již bývalý tajemník Chrást rozeslal po celé církvi:

V__B076

V__44C0

 

 

Krypta aneb likvidace církve úspěšně pokračuje…

Sláva Kristu,

asi jste zaznamenali, že v českých médiích proběhla zpráva o situaci okolo Národního památníku hrdinů Heydrichiády, která vyvolala bouřlivou reakci české veřejnosti.

Zde je další zpráva, která informuje o tom, že všichni zaměstnanci památníku dostali vyhazov. Prý se musí šetřit… Ano, tomu už uvěří jen ten, co trávu žere…

http://zpravy.aktualne.cz/domaci/cirkev-propustila-zamestnance-pamatniku-parasutistu-vcetne-r/r~c57cdc863f5b11e6bff10025900fea04/?utm_source=centrumHP&utm_medium=dynamicleadbox&utm_term=position-0

Výpovědi jim předali ruku v ruce tajemník Chrást s externím právníkem Pytlíkem. Kdo ještě nezná Pytlíka, pak vězte, že to je bývalý nucený správce, dosazený státem, který stále spolupracuje se současným vedením církve a který je velice pravděpodobně hlavním „právnickým“ mozkem všech posledních operací, které zcela ignorují Ústavu, její prováděcí pravidla i samotné pravoslavné kánony. Nenabízí se zde nic jiné, než známé „nomen omen“…

Michal Dandar, toho času arcibiskup pražský, se už ani neobtěžuje o nečem s věřícími diskutovat či se je na něco ptát. V jeho zbabělosti a podlosti se naplno zjevuje to, že se nikdy nemůže stát naším skutečným duchovním pastýřem.

Je už neoddiskutovatelným faktem, že jakmile se jednou stal arcibiskupem, věřící jej už nezajímají, jsou pro něj jen anonymní masa, která jej musí ve všem poslouchat a mlčet a samozřejme PLATIT. Ten, kdo poslouchá, kýve, mlčí a poníženě se klaní, je nyní ten správný český a moravský pravoslavný křesťan. Ten, kdo si dovolí pokládat byť jen otázky, okamžitě dostane cejch, že ten „neni od nas“, jak „skazal“ neústavně dosazený pseudoředitel Úřadu Eparchiální rady Novák při posledním eparchiálním shromáždění…

Přitom je to vše tak průhledné. Po obsazení penězovodů v chrámech na Olšanech, na Slupi a nyní i v pražské katedrále, nyní chtějí ovládnout i finanční toky v samotném památníku.

Se stejnou agresivitou a barbarskou podlostí jako používají vůči opozici uvnitř církve, nyní útočí na zastupitele a úředníky města Prahy a jiných organizací a  nenávratně tak poškozují jméno a zájmy naší církve.

Situace se tak stává pro jednu stranu nevysvětlitelnou (když se to snažíme někomu vysvětlit) a pro druhou stranu neuvěřitelnou či spíše nepochopitelnou.

Co vše se ještě musí stát, kolik (zlo)činů musí tito lidé napáchat, aby se konečně něco změnilo k lepšímu?

Začněte se ptát, začněte se bít za svou církev, jinak vám jim doslova před nosem ukradou a zničí k nepoznání.

Bůh Vám žehnej!

Jsme zpátky a je nás víc než kdykoliv předtím…

Vážený čitateli,

budeš-li číst tento dopis, pak věz, že je výpovědí o tragickém vývoji uvnitř pravoslavné církve v českých zemích několika posledních let.

Nejprve se pokusím pojmenovat stav, který v místní církvi vládne od května 2015, tj. od intronizace  Michala Dandara, arcibiskupa pražského a českých zemí. V rozporu se všeobecným očekáváním – uklidněním rozhádané církve a obnovením ústavního a kanonického pořádku – se Michal Dandar společně se svými nejbližšími: Mykolou Lemkem, Ondřejem Chrástem, Milanem Horvátem, Mykolou Ončulenkem, Janem Polanským a Ivanem Karpovem rozhodli popřít zákonnost, vyplývající z registrace církve, tj. z Ústavy Pravoslavné církve v českých zemích a Slovenska, Prováděcích předpisů této Ústavy a Základního dokumentu, a současně zavrhli místní cyrilometodějskou tradici, na kterou v meziválečném období úspěšně navázal vladyka mučedník Gorazd (26.05.1879 – 4.9. 1942) http://www.ustrcr.cz/cs/matej-pavlik-biskup-gorazd-1879-1942  a jeho pováleční pokračovatelé.

Krátce, výše jmenovaní se rozhodli úplně ignorovat řádně zvolené orgány – eparchiální radu, revizní a kontrolní komisi. Začali prosazovat nepravoslavné dogma neomylnosti biskupa a tím pádem neměnnosti jeho rozhodnutí. Proto ta ignorance k voleným orgánům, které se tak staly vlastně (nepotřebnou) překážkou jejich rozvratné činnosti. Rozhodli se vybudovat v českých zemích novou církev v rozporu s tradicí a věroukou této církve a bez ohledu na hlas Božího lidu. Církev, která má hlásat lásku, přivádět věřící lid ke spáse a učit odpouštět, tato církev začala konat věci úplně opačné.

V první řadě – věrna svému velkému vzoru a učiteli Iosifu Vissarionoviči Stalinovi – začala archijerejskou rukou Michala Dandara systematicky likvidovat všechny ty, kteří volbu Dandara připravili a prosadili. Jednoduše nejprve začaly čistky ve vlatním táboře a poté se rozšířili i na ostatní. Duchovní Liščenjuk, Raptsun, Drenovac, Pipash, Hauzar, Bakoš, Dudáš, Šuvarský, Kout aj. by mohli vyprávět.

V druhé řadě – na úkor právního řádu se prosadil klientelismus. Jak by také ne, když Mykola Lemko vlastní stavební firmu Stamford Stav s.r.o., Koněvova 130/16, 130 00 Praha 3 – Žižkov, IČO: 24791989, a Jan Polanský dohazuje za provizi zakázky spřízněné firmě. K čemu pak výběrová řízení? O zakázkách (a provizích pro sebe) si výše jmenovaní přece rozhodnou sami!

Dále pak se v rozporu s dobrými mravy praktikuje, že duchovní, kteří své postavení v církvi zneužili k osobnímu obohacení, nebo nadělali dluhy svoji arogancí a neschopností, jsou za odměnu dnes nejbližšími spolupracovníky a rádci biskupa. Zářným příkladem jsou Jan Polanský v Plzni a Mykola Ončulenko v Praze. První podvodně získal do osobního vlastnictví činžovní dům v Plzni, Koterovská 22;  pravoslavné církevní obci městem Plzeň pronajatý chrám sv. Anny v Bezručově ulici v Plzni převedl na svůj zapsaný spolek (Pravoslavné centrum pro integraci cizinců z.s., IČO: 27030814, Koterovská 363/22, 326 00 Plzeň 2 – Slovany) a tím eliminoval právní status pravoslavné církve k chrámu sv. Anny v Plzni. Následně,  sám v rozporu s kánony odešel do jurisdikce jiného biskupa, místně nepříslušného vl. Simeona –  http://sul-zeme.cz/kazani/2-zdomova/57-polansky-jachymovi, aby byl následně Dandarem skrze pokání adoptován zpět do pražské eparchie, což je v pořádku, a vrácen zpět do funkce okružního protopresbytera a člena metropolitní rady, což zase pro změnu v pořádku není, neboť posledně jmenované dva posty jsou volenými funkcemi. To bychom potom mohli analogicky odvodit, že se může i emeritní metropolita Kryštof kdykoli vrátit na svůj původní post, poněvadž rezignoval sám a nyní se bez volby chce jako hlava církve vrátit zpět na svůj trůn!

Druhý svoji arogancí a neschopností zadlužil objekt, který město Česká Lípa pravoslavné církvi pronajalo s tím, že jej v budoucnosti bezplatně převede do vlastnictví místní pravoslavné církevní obce – neplacením vodného/stočného  a následně vyměřeného penále.

http://www.mucl.cz/customers/mucl/ftp/File/OKT/Sekretariat/zastupitelstvo/2013_11_20/075/Zapis_z_jednani_FV%2030%20%281.pdf

Říká se, že vrána k vráně sedá, no tak abychom nezapomněli, samotný arcibiskup Michal se vyznamenal tím, že k 1. lednu 2016 odvolal z funkce duchovního správce v Karlových  Varech o. Nikolaje Liščenjuka, jinak představitele Zastupitelství Ruské pravoslavné církve v ČR. Důvodem odvolání bylo prohlášení o. Liščenjuka, o vzpomínání při bohoslužbách vl. Rostislava, jako metropolitu českých zemí a Slovenska. A přitom o. Liščenjuk pouze rozšířil oběžník Jeho Svatosti Kirilla, patriarchy moskevského. Takže se Michal Dandar postavil přímo hlavě počtem věřících největší pravoslavné církvi, mnohými považované za naši druhou matku církev. A to není jeho jediný přešlap při překročení kompetencí. Jako trest odnímá kněžím právo nošení mitry a druhého náprsního kříže, na což má právo pouze hlava církve, v našem případě metropolita Rostislav.

Zálibu našel Michal Dandar také v odvolávání kněží – statutárů církevních obcí. S ješitností jemu vlastní pak na takto uvolněná místa jmenuje sám sebe (PCO Most, PCO na Slupi 450/4, Praha 2, PCO– Resslova 307/9, Praha 2). Posledně tak skandálně učinil při odvolání Jaroslava Šuvarského (stalo se tak dne 9.5.2016), z funkce představeného a duchovního správce katedrálního chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Praze. Jaksi zapomněl, že jmenovaný byl  vl. metropolitou Dorotejem blažené paměti, tehdejší hlavou církve, jmenován metropolitním protopresbyterem v této katedrále. A znovu jenom metropolita, tj. hlava církve jej může z této funkce odvolat, pokud sám nerezignoval, nebo nezemřel.

Dnes sice arcibiskup Michal vl. Rostislava jako metropolitu uznává a objímá se s ním, ale k omluvě o. Nikolaji Liščenjukovi a dalším jaksi nedošlo. Jinými slovy všichni ti, kdo od počátku (11.1.2013) za  metropolitu uznávali vl. Rostislava, byli a jsou perzekuováni. Je tady někde místo pro frázi s názvem odpuštění a vrácení duchovních na původní místa, jak bylo všemi biskupy deklarováno ve Vídni?  http://pravoslavnacirkev.cz/Novinky/Communiqu-Ekumenickho-patriarchtu-ze-dne-14–1–2016-k-situaci-v-na-Crkvi/  Evidentně není!

Kompetence při personálních změnách, které přísluší eparchiálnímu biskupovi, zvolené eparchiální radě a církevní obci společně, si nově přivlastnil pouze arcibiskup (viz platná Ústava Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku z r. 1999, čl. 9, pís.2; čl. 15, pís.8 a Prováděcí předpisy k čl. 9, pís. 1 a 2). To v praxi znamená, že vůle lidu a nižšího duchovenstva je od této chvíle irelevantní. Na jedné straně stojí „neomylný (arci)biskup“ na straně druhé pak všichni ostatní nesvéprávní poddaní, jejichž názor a hlas vůbec, ale vůbec nikoho nezajímá. Jediné co věřící mohou, ba mají přímo povinnost – platit a přispívat! Tak to je. Dokladem tohoto tvrzení, je fakt, že bez vědomí a usnesení volených orgánů (eparchiální a metropolitní rady) založil tzv. „FOND POMOCI“ č.ú. 1923713329/0800 a vyzývá duchovní aby tam posílali peníze. Přitom nikdo v církvi nemá činnost a hospodaření tohoto fondu pod kontrolou. V této souvislosti pak hovořit o nikým neschválených nákupech a prodejích osobních aut, spotřebního zboží, oblečení a potravin pro vlastní potřebu je zbytečné. Církev už druhým rokem nemá hospodaření pod kontrolou. Tedy pokud za kontrolu nepovažujeme výše uvedené odborníky, kteří se kryjí za biskupova záda a snaží se ho přesvědčit, že biskup (tedy vlastně oni) má v církvi plnou a absolutní moc.

Skandální je, že arcibiskup Michal se povýšil dokonce nad církevní sněm, neboť jak požaduje pravoslavná eklesiologie a kanonické právo, aby rozhodnutí sněmu nabylo validity, musí být za a) akceptováno všemi archijereji místní církve (v případě všepravoslavného sněmu všemi biskupy celého pravoslavného světa), ale také za b) duchovenstvem, mnišským stavem a laiky. Rozhoduje-li biskup sám, vyřazuje se ze společenství církve, platí to i opačně. Biskup naslouchá a respektuje vůli nižšího kléru a laiků, a tito zase nečiní zásadní (bohoslužebná a kanonická, nikoli administrativní!) rozhodnutí bez jeho požehnání. Staroslověnsky se tomu říká „sobornost“.

Nerad bych vynechal vladyku Jáchyma, který se stal na krátkou dobu (MKČR a vl. Simeonem) neuznaným arcibiskupem pražským a českých zemí. Zda se stal obětí pro blaho církve, nebo měl prostě smůlu, je dnes již irelevantní. Jisté je, že ani v jeho případě neplatí výše zmíněná vídeňská deklarace. Dokonce zůstal mimo Posvátný synod jako biskupský vyvrhel, jako oběť stavu, který sám nezavinil.

Jedním z posledních počinů arcibiskupa Michala je podnět revizní a kontrolní komisi pražské pravoslavné eparchie, kterou chtěli jeho poradci úkolovat a směřovat tak, aby její případná revizní zpráva byla pro stávající ER PPE likvidační. Přitom sám zapomněl na několik věcí. Tedy hlavně smysl KaRK a její nezávislost a dále po jednotlivých bodech:

–  už 10 měsíců nebyla svolána ER, což je v rozporu s platnou Ústavou PC

– pověřený ředitel ÚER není zvolen podle Ústavy. V únoru 2016 proběhlo výběrové řízení na obsazení této funkce, s jakým výsledkem?

KaRK není oprávněná kontrolovat kanonicitu usnesení, nýbrž jejich plnění  (kanonické otázky řeší buď sám biskup, nebo komise pro zkoumání kanonických přestupků, případně Posvátný synod)

KaRK kontroluje hospodaření, účetnictví, pracovní smlouvy, protokol došlé a odeslané pošty, zápisy ze schůzí ER, může ER vytknout formu a obsah některých usnesení, pokud jsou ve vzájemném rozporu.

Mluvčí a osobní tajemník arcibiskupa Michala, Ondřej Chrást, se v souvislosti se situací kolem katedrály sv. Cyrila a Metoděje a Národního památníku hrdinů Heydrichiády, nechal slyšet, že církev má o chrám zájem „enormní, řekl bych až životní. Bez katedrály tahle církev neexistuje. Chrám je jejím srdcem“ (LN 18.6.2016, článek „Spor o kryptu parašutistů“)  A ještě více zajímavé je, že v tomtéž článku je zmiňován jako nastupující duchovní správce o. Václav Ježek, který má nastoupit od 1.7.2016. Jedná se opět o flagrantní porušení vlastní církevní Ústavy, podle které biskup jmenuje duchovního po splnění podmínek uvedených v Prováděcích předpisech  (k článku 9)          

1.  Duchovního správce církevní obce ustanovuje eparchiální biskup jmenovacím dekretem.

2. Pod „dohodou“ s církevní obcí se rozumí:

a) výsledek voleb shromáždění církevní obce;

b) konkursní řízení – podrobnosti konkursního řízení jsou uvedené v Podmínkách konkursního řízení a spadají do pravomoci konkursní komise, ustavené eparchiální radou;

c) rozhodnutí eparchiální lady v případě, že církevní obce nezaujme jednotné stanovisko.

Pokud je tedy katedrální chrám srdcem naší církve, tak o to více by arcibiskupovi Michalovi mělo jít o srdce věřících, kteří mají právo si svého duchovního vybrat a zvolit. Podobně jako i v jiných případech se ani tentokrát na názor věřících neptal, proč by také svou praxi měl najednou měnit, že?  Myslí si, že věřící nepotřebuje. Ovšem velice zajímavé bude, až věřící jednoho krásného dne arcibiskupu Michalovi řeknou, že ho také nepotřebují! Třeba se ho zeptají: „Proč jste Michale Dandare nekonal, neprodloužil smlouvu s magistrátem a nevyjednal nové podmínky pronájmu? Vždyť jste se sám od 8.5. 2016 ustanovil duchovním správcem – statutárním zástupcem naší církevní obce!  Byla to Vaše povinnost!

Z výsledků více než roční (ne)činnosti vl. Michala jsou věřící – mírně řečeno – na rozpacích. Vypadá to tak, že plánovitě kolem sebe vyrábí problémy, aby je pak mohl po svém vyřešit a tak se zviditelňovat.

Dále se v článku z úst zastupitele Václava Novotného (TOP 09) dovídáme o české tradici biskupa Gorazda a o hrozbě nově příchozích Rusů, kteří hrozí převálcovat českou pravoslavnou církev k obrazu svému. Pan Novotný má pravdu, chrám sv. Cyrila a Metoděje je bytostně spjat s dějinami české pravoslavné církve a s odkazem vl. mučedníka Gorazda. Jenže právě Michal Dandar a jeho kohorta jsou toho důkazem, že všechno je jinak. Arcibiskup se jal likvidovat tuto nejvýznamnější farnost místní církve, její srdce. Historické souvislosti jsou ještě tragičtější. Kdo se chce odvolávat na vladyku mučedníka Gorazda, nechť si pozorně přečte jeho „Odvodní spis“ z 3. ledna 1942, kterým vl. Gorazd reaguje na žalobu na svoji osobu a na českou pravoslavnou obec a církev v Praze podanou archiepiskopem Sawatijem  10. listopadu 1941. Každý trochu gramotný čtenář si po jeho přečtení může učinit svůj vlastní názor. Viz: http://www.orthodoxia.cz/gorazd/odvodni-spis.htm

Tenkrát po heydrichiádě nacisté pravoslavnou církev zakázali, vedoucí činitele popravili, v lepším případě poslali na nucené práce.

Dnes Dandar se svými rádci chce církev vyrvat z místní  národní tradice gorazdovské a svěřit jí  do cizích rukou. Milý čtenáři hledáš nějaký rozdíl? Tenkrát byla válka, národ se bránil cizákům, nacistickým okupantům a vrahům. A dnes? Dnes je mír a proto může být církev maximálně ukradena!

Na přímluvy sv. Gorazda a všech svatých země české, ať je nám Hospodin Bůh milostiv.

Tenkrát 7500 let po stvoření světa…

Sláva Kristu navěky!

dnes vám ukážeme další historický dokument, ve kterém figuruje několik dnes známých a velmi aktivních účastníků současné, naoko doznívající krize. Celé to kdysi sepsal jihlavský kněz Baudiš, kterému se v naší církvi neřekne jinak než „Guru“. Protože nás má tento kněz vskutku rád a píše o nás na svém blogu, tak o něm dneska napíšeme také. Možná toho o něm v budoucnu napíšeme více, protože je to vskutku zajímavá postava, hodná obsazení v nějakém absurdním dramatu.

Další aktér, o kterém vlastně celý dokument je, je jistý kněz Mojmír Žalčík, dnes velice činný na Facebooku, na kterém vykřikuje psychopatické nesmysly a pomlouvá každého, na koho si ve své choré mysli vzpomene. Tomu se říkalo zase „Duchař“…

Tento kněz díky Bohu již není duchovním v naší církvi, protože byl propuštěn a naštěstí působí kdesi daleko za oceánem. Evidentně se mu ale stýská a podle našich informací nyní spolupracuje s dalších psychicky narušeným člověkem – s tajemníkem arcibiskupa Dandara bratrem Chrástem.

Dalším je dnešní arcibiskup Simeon (Jakovlevič), toho času jen „obyčejný“ kněz, který byl předsedou duchovního soudu a opravdu chtěl s tímto případem něco dělat.

Jeho snahám ale zabránil další aktér a sice dnešní arcibiskup Michal (Dandar), který byl v té době pražským arciděkanem a měl připravit žalobu na kněze Žalčíka. To se ale nikdy nestalo, dokument, který zveřejňujeme na dlouhá léta „zmizel“, a duchovní soud nikdy neproběhl.

Kněz Žalčík nikdy na angažovanost kněze Jakovleviče nezapomněl a hezky mu to vrátil na již známém eparchiálním shromáždění PPE v roce 2000, na kterém dnešní arcibiskup Simeon neúspěšně kandidoval na pražského arcibiskupa. Na tomto Eparchiálním shromáždění se neústavní a těsnou NADPOLOVIČNÍ většinou, v atmosféře strachu, nadávek a výhrůžek, za asistence Policie ČR, stal pražským eparchiálním biskupem,  toho času moravský eparchiální biskup Kryštof (Pulec). Ano, v té době bylo v naší církvi možné ledacos…

Když si to pak spojíte dohromady, ukáže se vám obrázek vskutku dlouhodobě nezdravé, řeknemě to rovnou, toxické církve. Spatříte, že krize, která vykrystalizovala po odstoupení arcibiskupa Kryštofa (Pulce), má mnohem hlubší kořeny než se mnohým zdá.

Pokud má přijít nějaká náprava, pokud má mít naše církev nějakou smysluplnou budoucnost, musí se jednou provždy odříznout nejen o těchto „pořádků“, ale také od lidí, kteří tento „pořádek“ vytvořili a udržovali v chodu.

Nejsmutnější ale je to, kolik mladých věřících neznalých skutečné situace a historie vkládá své marné naděje právě do těchto lidí. Je smutné pozorovat, jak jsou tito věřící manipulováni, jak jejich smýšlení kontrolují a utváří lidé, kteří by spíše měli chodit kanálama, než aby se stavěli do role morálních arbitrů, kteří mají právo soudit jiné. Kam tyto mladé lidi jejich „duchovní otcové“ dovedou, o tom ani nemusíme dlouho přemýšlet, a proto se za tyto mladé lidi musíme o to více modlit, aby jim Pán Bůh otevřel oči a zjevil jim celou, byť bolestivou pravdu. Měli by vědět, že dveře jsou stále otevřené a že v naší církvi je pořád dost skutečně zbožných, vzdělaných a slušných duchovních, kteří jim mohou pomoci.

Tak a nyní prosím čtěte, neboť tuto malou část historie vám naše církev dluží. Platí totiž, že kdo nezná nebo si nepamatuje svou historii, je odsouzen prožít si ji znovu.

Bůh Vám všem žehnej!

1guru Mojmir 001 2guru Mojmír 001 3guru Mojmír 001 4guru Mojmír 001 5guru Mojmír 001 6guru Mojmír 001 7guru Mojmír 001

8guru Mojmír 001

Článek na stránkách Parlamentních listů

Informace o neblahé situaci uvnitř české části naší církve opět pomalu opouští hranice naše církve a začíná se dostávat do pozornosti celé české společnosti.

Na stránkách Parlamentních listů se dnes objevil článek s názvem „Pustí ještě „68“ Jardu Jágra do jeho oblíbeného chrámu?“, ve kterém jeho autor pan Petr Bayer popisuje celou situaci vskutku velice přesně.

Ironicky můžeme odpovědět, že Jaromíra Jágra tam pustí současný duchovní správce velice rád, rád se s ním i vyfotí, a vůbec nejšťastnější bude, když tam Jaromír Jágr nechá nějaké peníze, protože si je pak bude moci strčit rovnou do kapsy své .

Bůh vám žehnej!

Vyjádření členů Eparchiální rady ke svolanému ES

Adresát:

Jeho Vysokopřeosvícenost Michal

arcibiskup pražský a českých zemí

Důstojní otcové, delegáti eparchiálního shromáždění

 

Vaše Vysokopřeosvícenosti, požehnejte!

Důstojní otcové, drazí delegáti.

Eparchiální shromáždění svolané na sobotu 27. 2. 2016 se může stát kritickým mezníkem pro další podobu a vývoj Pražské pravoslavné eparchie. Protože mnozí věřící očekávají vyjádření eparchiální rady, která však již půl roku nebyla svolána k zasedání, rozhodli jsme se jako její řádně zvolení členové vyjádřit se k situaci alespoň touto formou otevřeného dopisu.

Za nejdůležitější považujeme připomenout skutečnost, že proces přípravy a svolání eparchiálního shromáždění nesplňuje některé náležitosti předepsané prováděcími předpisy k ústavě Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku.

Konkrétně se jedná o prováděcí předpis k článku 14, v němž je stanoveno: Eparchiální rada zabezpečuje a organizuje eparchiální shromáždění, zpracovává návrh programu. Toto ustanovení nebylo splněno. Dále se jedná o prováděcí předpis k čl. 15, podle kteréhoeparchiální rada předkládá eparchiálnímu shromáždění navržené kandidáty na členy eparchiální rady. Členy eparchiální rady navrhuje biskup, členové eparchiální rady a členové eparchiálního shromáždění. Seznam navrhovaných kandidátů připraví eparchiální rada. Rovněž toto ustanovení nebylo splněno, protože eparchiální rada nebyla svolána ani nemá k dispozici seznam případných kandidátů pro eparchiální radu, kontrolní a revizní komisi ani dalších. V té souvislosti je třeba dodat, že ještě neuplynulo funkční období současné eparchiální rady, a není tedy možno volit jiné osoby do již obsazených funkcí.

Pokud jsme byli informováni o názoru, že funkční období eparchiální rady je automaticky od shromáždění do shromáždění (teoreticky 3 roky), tento výklad nemůže uspět, protože totéž by se muselo týkat i metropolitní rady a vlastně všech metropolitních a eparchiálních rad volených od novelizace církevní ústavy, jakož i kontrolních a revizních komisí a delegátů na sněm. Znamená to tedy, že po třech letech jejich činnosti jsou jejich usnesení již neplatná? A to nejen v naší eparchii, ale i v Olomoucko-brněnské a též ve slovenské části církve? Dovedeno do důsledku – má tedy každé eparchiální shromáždění nově volit arcibiskupa? Víme, že ne, protože jeho funkce je podle ústavy definována lhůtou doživotní volby. Tím se dostáváme ke lhůtám – v ústavě je jasně stanovena šestiletá lhůta pro správní orgány eparchie. Pokud se někdo chce dovolávat věty, že eparchiální rada je výkonným orgánem, pak by tu větu měl uvést celou – je výkonným orgánem eparchiálního shromáždění pro správu eparchie. Z toho zřetelně vyplývá, že je výkonným orgánem vzhledem k eparchiálnímu shromáždění, avšak vzhledem k eparchii je samozřejmě orgánem správním, protože v období mezi zasedáními eparchiálního shromáždění vykonává právě eparchiální rada jeho správní činnost.

Šestiletý mandát pro volební období eparchiální rady (i kontrolní a revizní komise a ostatních) je zanesen ve všech předchozích ústavách, včetně první Gorazdovy (inspirované ústavu Srbské pravoslavné církve) a i za současného znění ústavy je běžnou praxí ostatních našich eparchií.  Pokud snad chce někdo znenadání účelově argumentovat tím, že mandát eparchiální rady je omezen od jednoho eparchiálního shromáždění ke druhému (aniž by se o tom naše ústava takto výslovně zmiňovala), nelze než konstatovat, že se jedná o manipulativní snahu ovlivnit delegáty shromáždění a zdánlivě legalizovat neústavní postup. To vyvolává podezření, zda se náhodou nejedná o snahu vyhnout se kontrole zodpovědných volených orgánů při nakládání s finančními prostředky a též při kontrole dodržování řádných pracovněprávních vztahů se zaměstnanci eparchie.

Ze skutečnosti, že příprava a svolání eparchiálního shromáždění na den 27. 2. 2016 se neděje v souladu s ústavou Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku, vyplývá nutně závěr, že jakékoli výsledky voleb a usnesení tohoto shromáždění mohou být kdykoli v budoucnu snadno zpochybněny a velmi pravděpodobně se tak bude dít. To pootevírá dveře k dalším zmatečnostem a k pokračující destabilizaci situace v Pražské pravoslavné eparchii.

Po technické stránce je zarážející také fakt, že se i po minulé velmi špatné zkušenosti konání ES opakuje v chrámu svaté Kateřiny. Prostor rozhodně není vhodným konferenčním místem k několikahodinovému pracovnímu setkání tak velkého počtu lidí v létě, natož v zimních měsících (co do teploty, ale i základního zajištění důstojných hygienických podmínek pro duchovní i delegáty, kteří budou do Prahy cestovat).

Vzhledem k tomu, že jsme až do poslední chvíle pokorně očekávali, že budeme jako zvolený správní orgán vyzváni k přípravě eparchiálního shromáždění, což se bohužel nestalo, upozorňujeme na potřebnost svolání nového, tentokrát již v rámci naší ústavy řádně připraveného eparchiálního shromáždění, jehož programem by měla být rovněž zpráva kontrolní a revizní komise o hospodaření eparchie a schválení hospodářského řádu. Jsme totiž jedinou církví v ČR, která nemá schválený hospodářský řád a nehospodaří v rámci pravidelného ročního rozpočtu. Rovněž chceme připomenout potřebu dobré organizace a výběru vhodného konferenčního prostoru určeného k zasedání duchovních i delegátů našich církevních obcí.

Členové eparchiální rady Pražské pravoslavné eparchie:

o. Jan Týmal                         

o. Eugen Bakoš                         

o. Dorotej Rapcun

o. Metoděj Kout                          

PhDr. Věra Lendělová, Csc.

ThDr. Jiří Jukl, Th.D

Pozvánka na modlitební setkání na Moravě

Drazí bratři a sestry,

byla nám zaslána pozvánka na modlitební setkání na Moravě s prosbou, abychom ji zveřejnili, což s radostí činíme. Toto setkání vzniklo z iniciativy věřících – laiků, nikoliv duchovních nebo funkcionářů církve. O to cennější taková aktivita je. Je to mnohem ryzejší a upřímnější snaha o setkání a jistě na toto setkání přijde více lidí než na letošní, novými a nechtěnými moravskými funkcionáři organizovanou pouť do Hrubé Vrbky, na kterou prakticky nikdo nepřišel.

Moravští věřící by se velmi rádi potkali také s věřícím z pražské eparchie, pomodlili se a popovídali si spolu v křesťanské lásce a pokoji.

 

Pozvanka_modlitebni_setkani-19.9.2015

 

Odvolání ekonomky ÚER

V pondělí 31. srpna 2015 vydal arcibiskup pražský a českých zemí Michal nařízení, jímž ruší pracovní pozici ekonomky Úřadu eparchiální rady. Tento krok zdůvodňuje finančními úsporami. Ekonomické a účetní záležitosti bude nadále spravovat společnost Vendax s. r. o. (základní jmění ve výši 100 000,- Kč).

Co tento krok znamená?

V první řadě bude propuštěna dosavadní dlouholetá ekonomka ÚER Věra Pavlíková. K dnešnímu dni (31. 8. 2015) jí byla navržena dohoda o ukončení pracovního poměru včetně data, do kdy by měla předat agendu.

Za druhé by měla nadále jakékoli účetní záležitosti Pražské pravoslavné eparchie spravovat společnost Vendax s.r.o. , jejímiž jednateli jsou manželé Anna a Zdeněk Vaněčkovi. Ano, jsou to titíž Vaněčkovi, kteří figurují v událostech posledních dvou let. Anna Vaněčková je členkou Eparchiální rady Pražské eparchie. Spolu se svým manželem jsou dlouhodobými oddanými stoupenci olomoucko-brněnského arcibiskupa Simeona.

Jak se zdá, mohlo by se v tomto případě jednat o pokus arcibiskupa Michala, či přesněji řečeno lidí z jeho okolí, získat naprostou kontrolu nad finančními záležitostmi Pražské pravoslavné eparchie, případně dokonce celé Pravoslavné církve v českých zemích. To znamená i kontrolu nad finančními náhradami od státu, které se mají v úhrnu vyšplhat až na jednu miliardu.

Dnešním krokem byl totiž od jakéhokoli přehledu o finančním hospodaření církve zbaven jak Úřad Eparchiální rady v čele s ředitelem, tak i samotná Eparchiální rada a dokonce i Kontrolní a revizní komise. Je těžké si představit, jak bude společnost Vendax s.r.o zpřístupňovat své účetnictví Eparchiální radě nebo Kontrolní a revizní komisi.

To znamená, že veškeré finanční toky nyní teoreticky může ovládat arcibiskup pražský, prakticky ovšem lidé z jeho okolí. Kdo však nad nimi naprosto ztrácí kontrolu, jsou volené orgány církve, zastupující Boží lid. Arcibiskup může s těmito penězi nakládat naprosto neprůhledně a podle své libovůle, či spíše podle libovůle některých lidí. To ostatně bylo asi smyslem celé této akce, jak to už před dvěma týdny sděloval kde komu na potkání bývalý opatrovník církve, pan Mgr. Petr Pytlík (Chcete mlčenlivého advokáta? Tak tohoto nedoporučujeme!), který udržuje s okruhem lidí kolem arcibiskupa Michala nadále blízké vztahy.

A vzhledem k tomu, že v okolí arcibiskupa Michala se pohybují i lidé, kteří jsou buď přímo zaměstnanci současného vedení olomoucko-brněnské eparchie, jako je např. o. Ján Novák či pan Ondřej Chrást, a také již zmínění manželé Vaněčkovi, že tento pokus o převzetí kontroly nad penězi se děje v dorozumění se skupinou arcibiskupa Simeona a uprchlého suspendovaného kněze Igora Slaninky. Takže celá akce nabývá jasnějších obrysů a dává tušit, že od ní nelze čekat nic dobrého.

Takže se JIM to povedlo. Mají peníze a můžou s nimi dělat, co chtějí. Boží lid a jeho volení zástupci však nesmí vědět co. Jak někde na východě – modli se, plať, a biskup všechno rozhodne a všechno může. Boží lid je jen stafáž.

Naštěstí naše církevní Ústava, psaná v demokratickém duchu sv. novomučedníka Gorazda, dává Božímu lidu dost velká práva při řízení církve. V první řadě se modleme, aby Eparchiální rada, která se má sejít již 1. září, vnesla do celé věci jasno a zjednala pořádek jako výkonný orgán eparchiálního shromáždění. A nepomůže-li ani to, je zde ještě Posvátný synod v čele s metropolitou, který se může podle Ústavy zabývat stížnostmi na biskupa.

Nebojme se, protože když budeme mlčet teď, přijdou si pro nás – tak jako na Olšany, Na Slupi, do Chomutova… Teď je čas jednat.

Svatý Gorazde, ochraňuj svoji církev!

Příprava chronologie

Vážení čtenáři,

snažíme se pro Vás vytvořit přesnou chronologii událostí, a chceme k těmto událostem dohledat pokud možno všechny originální dokumenty či komunikaci, které se k těmto událostem vážou.

Myslíme si, že poctivé připomenutí všeho podstatného, co se za posledních dva a půl roku událo, napomůže mnoha lidem zorientovat se ve složité situaci, ve které se nyní Pravoslavná církev v českých zemích nachází.

Zároveň zde budeme pravdivě informovat o aktuálním dění v naší autokefální církvi. Dost bylo sprostých, primitivních stránek a blogů, dost bylo lží a pomluv.

Náš Pán a Spasitel Ježíš Kristus sám řekl: Není nic zahaleného, co nebude jednou odhaleno, a nic skrytého, co nebude poznáno. Proto vše, co jste řekli ve tmě, bude slyšet na světle, co jste šeptem mluvili v tajných úkrytech, bude se hlásat ze střech.“ (Lukáš 12:2-3).

A my již nemůžeme více mlčet. Vy všichni, naši bratři a sestry v Kristu, si zasloužíte znát pravdu. Ale neslibujeme vám, že se vám tato pravda bude vždy líbit. Je možné, že vás poznání skutečného stavu věcí bude bolet.

Bůh vám všem žehnej!